V květnu letošního roku jsme v Praze uspořádali experimentální program určený lidem, kteří nevidí a rádi by vidícím dětem předškolního věku předložili výtvarně tvořivé, hravé aktivity, jak to děti v tomto období mají rády.

Interaktivního workshopu, který trval téměř 4 hodiny, se zúčastnilo 9 nevidomých (8 rodičů a jedna teta) a 9 vidících asistentů, zájemců o dané téma. Autorkou programu je Pavla Kovaříková, nevidomá výtvarnice, matka dvou malých dětí, která byla i jeho lektorkou. Odbornou spoluprací přispěly Terezie Kochová, Markéta Šoltysová a Hana Šimková, všechny z oblasti tyflopedie.

Už od batolecího věku se děti s nadšením noří do malování a tvorby všeho druhu. Lze vidícímu dítěti nabídnout nějakou společnou tvořivost, když jako rodič nevidím?

Dají se najít aktivity, které pro mě jako pro nevidomého budou s malým dítětem zvládnutelné? Budu s to dítěti i naší domácnosti zajistit bezpečné provedení aktivit a poradím si spolehlivě s úklidem a odstraněním následků po jejich skončení? A co když jako nevidomý nejsem ani trochu výtvarně zdatný ani příliš manuálně zručný?

Právě na tyto otázky jsme v našem workshopu hledali odpovědi.

Představili jsme řadu technik a postupů, které si účastníci měli možnost sami vyzkoušet.

Následující článek shrnuje obsah květnového workshopu.

Jsme připraveni workshop zopakovat, jakmile se nám ozve dostatečný počet účastníků. Je možné program upravit pro zájemce z řad odborné či zainteresované vidící veřejnosti (učitelé/tyflopedi, instruktoři sociální rehabilitace, přátelé a příbuzní nevidomého dospělého, kteří by jej rádi povzbudili v jeho vztahu s malým vidícím dítětem apod.).