Luboš Zajíc

V této stati se pokusíme zmapovat pravidla pro situaci ještě v nedávné minulosti téměř nepředstavitelnou, s právními předpisy rozhodně dříve neslučitelnou; jde o možnost, aby s nevidomým pacientem byl při jeho hospitalizaci ve zdravotnickém zařízení přítomen vodicí pes.
Za průlomové lze v tomto ohledu označit přijetí zákona o zdravotních službách¹. Ustanovení § 30 odst. 3 tohoto zákona říká:

„Pacient se smyslovým nebo tělesným postižením, který využívá psa se speciálním výcvikem, má právo s ohledem na svůj aktuální zdravotní stav na doprovod a přítomnost psa u sebe ve zdravotnickém zařízení, a to způsobem stanoveným vnitřním řádem tak, aby nebyla porušována práva ostatních pacientů, nestanoví-li jiný právní předpis jinak.“

Totéž ustanovení dále upřesňuje, jaký pes je za psa se speciálním výcvikem považován:
„Psem se speciálním výcvikem se pro potřeby věty první rozumí vodicí pes nebo asistenční pes.“

Z tohoto pravidla jsou některé osoby vyňaty, jak upřesníme později, ale pro tuto chvíli je pro nás podstatné následující:

1. Prakticky nebo úplně nevidomý pacient je pochopitelně pacientem se smyslovým postižením ve smyslu zákona o zdravotních službách.
2. Takovýto pacient má právo (s ohledem na svůj aktuální zdravotní stav) na doprovod nebo přítomnost vodicího psa při návštěvě lékařské ordinace a při hospitalizaci.
3. Přesnější pravidla, kdy a za jakých podmínek je možné, aby pes pacienta doprovázel (resp. byl ve zdravotnickém zařízení přítomen), však musí upravit vnitřní řád poskytovatele zdravotních služeb. Tento vnitřní řád by měl pro takový případ předem stanovit co nejkonkrétnější pravidla, přičemž základním vodítkem pro přípravu těchto pravidel musí být kromě zachování zákonem stanoveného práva nevidomého pacienta ohled na práva ostatních pacientů.

Účel přítomnosti vodicího psa při hospitalizaci nevidomého pacienta

Na první pohled nemusí být příliš patrné, proč vůbec zákonodárce právo nevidomého pacienta na přítomnost vodicího psa při hospitalizaci stanovil; jen těžko by bylo možné argumentovat užitečností přítomnosti vodicího psa, je-li pacientovi poskytována akutní lůžková intenzivní péče. Ovšem zákon o zdravotních službách aplikujeme např. i na zdravotnická zařízení poskytující lázeňskou péči – a zde je již zajištění možnosti, aby byl s nevidomým přítomen vodicí pes, pochopitelné a žádoucí. Vodicí pes nevidomému usnadňuje pohyb a orientaci, umožňuje mu vyšší míru samostatnosti, což může významně přispívat k hladkému průběhu jeho pobytu v tomto typu zařízení.
Je tedy na každém zdravotnickém zařízení, aby rozumnými a odůvodnitelnými pravidly ve svém vnitřním řádu stanovilo jasné limity, které ochrání práva ostatních pacientů, a zároveň umožnilo uplatnění zákonem garantovaného práva nevidomého pacienta.
Pojďme nyní nahlédnout na několik konkrétních příkladů, jak se zdravotnická zařízení ve svých vnitřních řádech s touto záležitostí vypořádala. K  pravidlům připojíme komentář.
Většina vnitřních řádů nemocnic obsahuje více či méně doslovnou citaci zákonného ustanovení, což jistě není na škodu. Dále nacházíme takováto pravidla:

• Pacient je při příjmu povinen doložit doklad o tom, že se jedná o psa se speciálním výcvikem, tedy o psa vodicího. S doložením této skutečnosti nemají nevidomí držitelé vodicích psů žádný problém, všichni při předání psa subjektem, který jej vycvičil, takovýto průkaz obdrží a jsou zvyklí ho mít u sebe, protože je potřebný v mnoha situacích.
• Pacient musí předložit doklady svědčící o dobrém zdravotním stavu psa (např. očkování, odčervení); i tento požadavek je pochopitelný a neměl by nevidomým držitelům vodicích psů činit žádné problémy.
• Vodicí pes může být přítomen pouze v případě, že je pacient sám nebo prostřednictvím jiné osoby schopen zajistit běžnou péči o svého psa (krmení, venčení). Toto pravidlo považujeme za rozumné a přiměřené. Pokud by toho pacient schopen nebyl, pak nelze po zdravotnickém zařízení rozumně požadovat, aby takovouto péči samo zajišťovalo. Navíc v případě vodicích psů je velmi pochybné, zda by pes mohl být nevidomému prospěšný. Po zdravotnických zařízeních nelze žádat, aby suplovala funkci řešení obtížné situace, do níž se může nevidomý držitel vodicího psa dostat při nutné hospitalizaci. Takovouto situaci musí nevidomý zvládnout s pomocí jiných institucí (cvičitelských subjektů, komerčních subjektů nabízejících péči o psy po přechodnou dobu apod.).
• Přítomnost psa schvaluje primář oddělení nebo ošetřující lékař – vzhledem k tomu, že pobyt vodicího psa s nevidomým pacientem bude z pohledu zdravotnických zařízení výjimečnou situací, lze toto pravidlo pochopit, ačkoliv při dobře formulovaných pravidlech ve vnitřním řádu by mohlo jít v podstatě o nadbytečný (formální) úkon.
• Pes smí být přítomen s pacientem pouze v případě, že je pacient umístěn buď na jednolůžkovém pokoji, nebo samostatně na pokoji vícelůžkovém; pokud by měl být pes přítomen na vícelůžkovém pokoji s ostatními pacienty, je třeba jejich souhlasu. I toto pravidlo je pochopitelné, jsou zde chráněna práva ostatních pacientů, což je v souladu s výše citovaným zákonným ustanovením.
• Přítomnost psa není povolena na jednotce intenzivní péče a ARO, popř. jsou vyjmenována další oddělení. Zde považujeme za rozumné, aby výčet oddělení, který je uveden, byl velmi pečlivě zvážen s ohledem na místní možnosti (dostupnost jednolůžkových pokojů, provozní režim oddělení, prostory pro venčení psů atd.). Obecně považujeme za správné, aby výčet oddělení, kde je přítomnost vodicího psa vyloučena, nebyl příliš plošný – aby uvedení každého oddělení bylo odůvodnitelné konkrétními argumenty.
• Pes musí být čistý, ovladatelný, bez známek agresivního chování – opět jde o logický požadavek, který chrání práva nejen ostatních pacientů, ale také personálu.

Výjimka

Zákon výslovně stanoví, že právo na přítomnost vodicího psa ve zdravotnických zařízeních nemají pacienti ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence.²

Závěr

Právo nevidomých pacientů, aby je doprovázel vodicí pes a v případě hospitalizace byl s nimi přítomen na pokoji, je zakotveno v zákonu o zdravotních službách. Je nanejvýš vhodné, když každé zdravotnické zařízení ve svém vnitřním řádu co nejkonkrétněji vymezí pravidla pro takovouto situaci.