Řada lidí s těžkým zrakovým postižením nosí oční protézy. Existují i nevidomí, kteří mají obě oči nahrazené. Může se zdát netaktní se na toto jistě velmi citlivé a osobní téma otevřeně pobavit. Jak se žije lidem s umělou náhradou oka či očí? Z jakých důvodů se člověk s těžkým zrakovým postižením rozhodne nechat si vyjmout oko? Co všechno je spojené s používáním očních protéz?
Může být překvapivé, kolik je mezi lidmi se zrakovým postižením těch, kdo oční protézu nosí na jednom či obou očích. Dnešní oční protézy jsou vyráběné natolik dokonale, že jsou na první pohled k nerozeznání od živého oka. Právě proto ani profesionálové pracující s lidmi s těžkým zrakovým postižením si oční protézky u svých klientů vůbec nemusí povšimnout. Vidící lidé se ostýchají nevidomého na vzhled jeho očí ptát, zejména vědí-li či tuší, že dotyčný používá oční protézku. Nabízím vám tedy pár informací k tomuto tématu.
Řadu let jsem už jako zcela nevidomá trpěla značnými bolestmi očí, potažmo celé hlavy a z toho plynoucími stavy závratí a dalšími zdravotními problémy. Když jsem se začala zajímat, zda obdobnou zkušenost mají jiní nevidomí, překvapilo mě, nakolik jsou bolesti hlavy působené problémy s očima mezi nimi rozšířené. I další lidé mi potvrdili mou opakovanou zkušenost, že se mnozí oční lékaři těmito obtížemi příliš nezabývají. Jako by úplnou ztrátou zraku člověk přestal být pacientem vyžadujícím oftalmologickou péči. Tento přístup se může zdát zcela pochopitelný. Oči nevidí, tak co bychom na nich dál léčili…? Ztrátou zraku ovšem původní příčina očního onemocnění ve většině případů nekončí, nemoc v očích dál neblaze působí. I po úplné ztrátě zraku je u mnoha diagnóz důležité pokračovat v braní léků, očních kapek apod. Tuto skutečnost podceňují i samotní nevidomí, přístup oftalmologů je v tom však často bohužel podporuje.
Podle MUDr. Anny Zobanové, naší přední oftalmoložky proslulé zejména diagnostikou dětí, je na místě, aby nevidomý člověk, který s očima nemá žádné pociťované potíže, docházel jednou ročně na preventivní oftalmologickou prohlídku. Jestliže nevidomého oči jakkoli bolí, nadměrně slzí, jsou zahleněné apod., měl by se poradit s očním lékařem o vhodné léčbě.
Pokud problémy s očima přetrvávají po odzkoušení veškeré možné léčby, má smysl uvažovat o vynětí oka. Této operaci se odborně říká enukleace. K rozhodnutí podstoupit enukleaci by měly vést ryze zdravotní důvody, nikdy ne důvody estetické, kosmetické. Jestliže člověku jeho nevidomé oko či oči nepůsobí žádné zdravotní obtíže, oko, případně oči, „pouze“ nevypadají zrovna nejlíp, enukleace není vhodná. Tento zákrok s sebou totiž přece jen nese určitá rizika (viz níže). Jedná se o velký zásah do organismu a vždy je lepší mít svůj orgán nežli umělý. Enukleace je samozřejmě nevratná; rozhodnout se člověk může kdykoli později, zpět cesta nevede.
Dovolím si ryze laicky nastínit podstatu enukleace. Odborníci ať mi prosím nepřesnosti a velké zjednodušení prominou.
Při enukleaci je v celkové narkóze vyňata oční bulva a vzniklý prostor se vyplní umělým materiálem, tzv. implantátem. K implantátu se přišijí okohybné svaly a celá „stavba“ se překryje spojivkovou tkání. Na pečlivosti operatéra závisí výsledná schopnost oko s protézkou otevírat, zavírat a přirozeně s ním pohybovat, symetricky kopírovat pohyb s okem druhým. Pooperační stav může být značně bolestivý, v některých případech se podávají silná analgetika. Pacient si po enukleaci v nemocnici pobyde pár dní, obvykle ne déle jak týden.
Během prvních dní a týdnů je možné nosit provizorní protézku; většinou ji poskytne přímo oční oddělení, kde byl pacient odoperován. Pro zdárné hojení může ale být lepší vydržet ten čas bez protézky. Jakmile se rána dokonale zahojí, objednává se pacient k výrobci očních protéz. Oční protéza je vyráběna člověku přesně na míru a je částečně hrazena z prostředků zdravotního pojištění.
Oční protézy existují ve dvou variantách – skleněné a akrylátové. Skleněná protéza je levnější (cca tisíc korun, pacient si doplácí cca 300 Kč), poukaz na ni vystavuje ošetřující oční lékař. Pacient má nárok na dvě skleněné protézy ročně. Skleněná protéza vypadá zcela přirozeně. Její životnost zkracují slané slzy, které sklo rozleptávají. Protézku je obvykle nutné měnit po půl roce až roce, z kraje období po enukleaci častěji, protože se prostor pro protézku postupně zvětšuje, jak se vstřebává pooperační otok. Nevýhodou skleněných protéz je jejich křehkost, při oplachování protézy hrozí vyklouznutí z ruky, které protézka nemá šanci přežít. Při mrazivém počasí může nepříjemně studit.
Výrobě skleněných očních protéz se u nás věnují dva skláři – jeden v Jablonci nad Nisou a druhý v Ústí nad Labem. Nová protézka se vyrábí na míru, takže je nutné pro ni osobně dojet.
Akrylátové protézy jsou trvanlivější – vydrží řadu let a jsou nerozbitné. Ve srovnání se skleněnými náhradami se mohou zdát o něco méně dokonalé, ovšem pohledům nezasvěcených se i tyto protézy jeví jako živé oči. U tohoto materiálu je nutné více dbát na hygienu, na akrylátu se snáz uchytí infekce. Cena jedné akrylátové protézy je kolem tří tisíc korun, pojišťovny pacientovi v současnosti přispívají dvoutisícovou částkou. Předepsání protézy podléhá schválení revizního lékaře. Z tohoto důvodu se někteří oftalmologové o existenci akrylátových protéz svému pacientovi vůbec nezmiňují, aby se vyhnuli administrativním komplikacím.
Výrobou akrylátových očních protéz se u nás zabývají tři výrobci, a to v Praze, v Brně a Opavě. Stejně jako u skleněných protéz je nutné za výrobcem osobně dojet a nechat si protézku vyrobit přesně na míru.
Výše dotace z prostředků zdravotního pojištění se často mění, je vhodné se aktuálně informovat u výrobce protéz.
Ve výjimečných případech se mezi uživateli očních protéz objevuje alergie na akrylát (umělá pryskyřice), která může být i velice silná a znamená pak, že člověk může používat pouze protézky skleněné. U tohoto materiálu zatím alergická reakce zjištěna nebyla.
K nepříjemnostem života s očními protézami mohou patřit záněty očí, které je zapotřebí včas léčit. Ty mohou znamenat, že člověk po nějakou dobu nemůže protézku nosit, nebo si ji nasazuje jen na kratší čas, například mimo domov. Počínající infekci je možné zkusit odstranit roztokem Betadine (ředění 1 ku 10 s destilovanou vodou), jímž je vhodné desinfikovat i samotné protézky. Někdy bývá nutné nasadit další léčbu. Každopádně je třeba poradit se s očním lékařem, a to jakmile se obtíže objeví.
Dále se mezi uživateli očních protéz vyskytují problémy s osycháním spojivky, pociťované jako nepříjemné drhnutí a řezání pod víčky, které může být velmi bolestivé. Děje se tak proto, že tvorba slz a jejich odtok mohou být po enukleaci zhoršené. Při takových obtížích někdy pomůže užívání umělých slz.
Nemá-li člověk s nošením protézky žádné potíže, ponechává si ji nasazenou nepřetržitě včetně doby spánku. Někdy je ale nutné protézku na noc vyndavat, aby si prostor za ní mohl odpočinout. V takovém případě je vhodné používat přípravek zabraňující vysoušení obnažené spojivky ve spaní a podporující její regeneraci. K tomu se například dobře hodí Recugel.
Pro pravidelnou hygienu s preventivními účinky se mi kromě obyčejné vody z kohoutku výborně osvědčily oční kapky Omisan a také minerální voda Vincentka. Pozor, kapky Ophthalmo-septonex, mezi lidmi velmi oblíbené, nadměrně vysouší spojivku. Je vhodné protézku ráno a večer vyjmout a opláchnout a vodou promýt i prostor za protézkou. Naučit se bezpečně a bezbolestně protézku vyjmout a vsunout zase nazpět není nic obtížného, tento grif člověk ovládne velmi rychle.
Náchylnost k problémům s protézkami bývá v letních vedrech, při větrném počasí a v prašném prostředí. Může vadit i jemný přímořský písek, zakouřené interiéry apod. Před nepříjemným osycháním spojivky mohou dobře chránit sluneční brýle.
Při plavání je dobré používat plavecké brýle, aby nemohlo dojít k samovolnému vyklouznutí protézky. To se totiž lehce stane při stlačení spodního víčka, například větší vlnkou. Proto si člověk nosící oční protézku musí dávat pozor i na bezděčné protření očí třeba na ulici. V případě skleněných protézek je taková chvilka nepozornosti fatální, protézka pád na chodník nebo do umyvadla nemá šanci přežít.
© Pavla Kovaříková, 2013
Na stránkách www.zivotbezoka.cz je možné najít další informace včetně adres výrobců očních protéz.
Případné dotazy můžete také směřovat autorce tohoto článku: