(nar. 1974)
Nevidím od narození, měl jsem vrozený šedý zákal, zpočátku jsem vnímal trochu světla, ale zhruba do šesti let se světlocit vytratil úplně; zajímavé bylo, jak představa světla postupně mizela, až splynula s pocitem tepla, které člověk vnímá obličejem, když se dívá do sluníčka nebo se nakloní nad svítící žárovku.
Chodil jsem od pěti let do školky a poté do Základní školy pro nevidomé na Hradčanech, pak na Konzervatoř Jana Deyla pro zrakově postiženou mládež, kde jsem studoval klarinet a klavír. Na obě školy vzpomínám celkem rád; na Hradčanech jsem měl možnost se porovnávat se stejně postiženými vrstevníky, což se mi zdá s odstupem času docela důležité.
Na Deyláku, jak jsme konzervatoři říkali, jsem se setkal s mnohými lidmi, kteří jsou dodnes mými kamarády, prožil jsme tam své první flámy i lásky, bylo to fajn. Navíc mi škola přinesla profesi, kterou se dodnes živím – jsem učitelem hudby v základní umělecké škole na Spořilově.
Brzy jsem se oženil, a získal tak vlastní rodinu. Mám dvě dcery, obě vidí, máme se rádi. Nedávno – na stará kolena – jsem se pustil do studia práv na PF UK v Praze, jsem ve čtvrtém ročníku. Studium mě baví, je příjemné se setkávat s lidmi řádově o více než deset let mladšími a dozvídat se a zabývat něčím úplně novým.
Po prvním přečtení následujících otázek si zatím neumím moc představit, co rozumného a pravdivého na ně odpovědět, ale za pokus člověk nic nedá.