Když už máte nevidět, připadá Vám na životě beze zraku také něco naprosto skvělé?

 (A. B.)
Řekl bych spíš, přestože nevidím, mi toho spousta připadá naprosto skvělého. Rozhodně si cením velkého množství věcí. Když vám někdo zemře nebo onemocní, to je pro člověka špatné, ať už vidíte nebo ne. A člověk se občas musí vyspat také z těch chvilkových drobností, co se mu nedaří. Ale to, že jsem, to vynahradí všechno, a hlavně – že jsme spolu, s mou paní. Možná je to trochu naivní, ale vynahradí mi to všechno. Ať už se vrátím odkudkoli, doma je doma. Manželka už na mě čeká s něčím dobrým uvařeným. Přeci krásné gesto. To ani každý vidící doma nemá, takovýhle nádherný zázemí.

(M. F.)
V mém případě je skvělé, že jsem si po ztrátě zraku začala víc vážit druhého člověka a uvědomovat si jeho hodnotu, myslím, že jsem začala citlivěji vnímat, a během let se změnil i můj žebříček hodnot.

(K. G.)
Že se mohu věcí kolem sebe dotýkat, dotýkám se dost i svých blízkých, dětí, a nikdo to nebere jako divné. Myslím, že nás to naopak baví. Dostávám se často do kontaktu se zajímavými lidmi (na ulici) či v jiných náhodných situacích. Kdybych nebyla nevidomá, tak bych je zřejmě nepotkala nebo bychom se nedali do řeči.

(D. H.)
Je skvělé poznávat, jak ostatní smysly mohou do značné míry nahrazovat ten chybějící. Je škoda, že většina vidících lidí neumí poslouchat a zkoumat hmatem svět kolem sebe, takže jim také mnohé uniká.

(W. H.)
Ne.

(J. Ma.)
Určitě ano: Jestli je něco naprosto skvělé, tak je to odlišný způsob vnímání světa, lidí kolem sebe, prožitků i pocitů. Pokud se čas od času najde někdo, s kým se toto téma dá dobře probrat, je z toho nádherná debata, která přináší spoustu poznatků oběma stranám.

(J. Mo.)
„Skvělé“ je příliš silné slovo. Kdybych se ho měl v otázce držet, odpověděl bych – nic.
Nahradíme‑li tohle slovíčko výrazem příjemné, zajímavé, ulehčující život, je to snad fakt, že člověk, který pobírá důchod, je aspoň v základu finančně zajištěn a ví, že když práci ztratí nebo se sám rozhodne, že se bude živit něčím, co zrovna moc nenese, tak hlady patrně neumře.
Samozřejmě nesrovnávám se stavem, kdyby člověk viděl a… To, že nevidím, beru jako neměnnou skutečnost.

(I. M.)
Tak to tedy vážně nevím.

(J. M.)
Skvelé mi pripadá niekolko vecí. To, že človek si musí vytvárať svoje vlastné obrazy, napríklad milovanej osoby, vytvára si vlastné obrazy prírody a vobec nezáleží na tom, či súvisia s reálnym obrazom skutočnosti alebo nie. Ja ich možem mať krásne ako chcem. No a praktickou vecou je, že zároveň tým, že som pripravený o množstvo vizuálnych informácií, som ich zároveň ušetrený, teraz ma napadá konkrétne billboardová kampaň pred volbami, o ktorej som ani nevedel a moja osoba ňou nebola nijak zahlcovaná.

(L. V.)
Zdá se mi skvělé, že jde i bez vidění zvládnout tolik věcí. Kdybych měla porovnat život v době, kdy jsem viděla, a teď, když nevidím, vždy mě napadne přirovnání filmu a knihy. Když jsem dříve znala nějakou knihu, podle níž byl později natočen film, často se stalo, že se mi kniha líbila víc než film, respektive mě film někdy zklamal, a zároveň byly případy, kdy film představoval neskutečný zážitek. No a život se zrakem se více podobá filmu a život beze zraku se zase více podobá čtení knihy…

(L. Z.)
Tak to nevím, snad že když prší a fouká vítr, klidně zavřu oči. A stejně tak jsem si uvědomil, že automaticky zavírám oči, když vlezu do vody v bazénu, rybníku apod. No a třeba bych mohl ušetřit něco za elektriku, když si nepotřebuju doma svítit. Ačkoliv s tím to nebude tak horké, protože když zapomenu zhasnout po nějakém vidícím (ať členu rodiny, či hostu), jsem schopen svítit třeba týden v kuse.