Máte dojem, že Vám kvůli nevidění něco podstatného v životě uniká? Existuje něco, čemu proto, že nevidíte, nerozumíte, co nemůžete plně pochopit?

(A. B.)
Určitě, spousta věcí. Třeba veškeré vizuální umění. Vůbec netuším, proč někdo dá za obraz mnoho tisíc. Umění, které poslouchám, čtu, trvá nějaký čas. Kdežto když se člověk podívá na obraz, řekl bych, že ho jedním pohledem zvládne, ale tak to asi není. Prostě tohle nikdy nepochopím. Pak je to třeba celá oblast architektury.

(N. D.)
Samozřejmě. Je mnoho věcí, které si nedovedu představit buď vůbec, nebo jen velmi obtížně. Především mám na mysli objekty gigantických rozměrů (ať přírodní, architektonické či výrobně-provozní nebo dopravně-účelové). Protože mi jisté potíže působí i prostorová orientace, mám značné mezery v zeměpisných představách, a tím i znalostech.

(V. F.)
Samozřejmě že mi uniká mnoho věcí, o nichž člověk dostává informaci zrakem. Ve většině případů je to vizuální umění. Nelze proto plně a intenzivně zažít film, fotografii, obrazy, grafiku atd. Zjednodušeně řečeno: slepí nemohou plně a dokonale vnímat dvojrozměrnou tvorbu, a proto ji také dokonale a samostatně nemohou vytvářet. Protože jsem bývalý výtvarník, tak vím, o čem mluvím. Je asi jednoduché popsat scénu na obraze, ale už je složitější popsat kompozici, světlo, atmosféru, barevný valér.

(K. G.)
Je pro mě obtížné představit si složitější přírodní jevy, které se dají znázornit různými schématy, grafy… Některé prvky architektury. Vidět určité členité prostředí jako celek, například hrad, pohoří, nemám‑li k dispozici reliéfní obrázek. Představit si v prostoru předměty s jejich přesným tvarem a vztahy mezi nimi jen na základě popisu vidících, který bývá často nepřesný. Dělalo mi potíže připravit se na zkoušku z neurofyziologie, když jsem neměla po ruce hmatový model CNS. Často mi uniká, čemu se lidé ve společnosti smějí. Po chvíli zjistím, že poukazují na nějakou reklamu, záběr z filmu či něco vizuálního, co je pro vidící obecně známé. Nejvíce mi ale chybí, že mi unikají gesta či mimika lidí, se kterými jednám. Nemají‑li schopnost se dobře vyjadřovat slovy, pak někdy v komunikaci tápu.

(W. H.)
Mé pozornosti lehce unikne to, co je životně důležité, i to, co je důležité méně. Nepříjemné je obojí, i když v obou případech přežívám. V tom prvním však jen šťastnou náhodou. Jelikož každý z mých rodinných příslušníků byl přesvědčen, že tak důležitou informaci, jako je zbourání terasy, mi už musel oznámit někdo jiný, nedozvěděla jsem se to od nikoho. Přijedu domů a chci projít z pokoje otevřenými dveřmi na již neexistující terasu, pád do mnohametrové hloubky mi překazil jen pes.
Jindy jsem zase šla, úplně zbytečně, do hodně vzdáleného obchodu pro pečivo, jelikož blízká prodejna potravin byla zrušena. Dlouhé cesty jsem mohla být ušetřena, kdybych viděla nápis na cukrárně vedle našeho domu, že začíná s prodejem rohlíků.
Jiným problémem je, že si neumím detailně představit spoustu technických záležitostí. Nedokážu se také pořádně orientovat v mapách, přestože mám k dispozici reliéfní. Chybí mi možnost kreslit si do nich různá vlastní označení a vpisovat poznámky. Pro nepočmárané mapy je moje slepota požehnáním.

(K. K.)
Takovýto problém mám hodně v současné době, kdy jsem na gymnáziu. Při výkladu látky si u některých přírodovědných předmětů mnoho věcí nedokážu dobře představit, například soustavu grafů v matematice nebo některé organické vzorce v chemii. Také si zcela neumím představit barvy, panoramatický pohled, dopadání slunečních paprsků anebo obraz v televizi. Každý mi totiž tyto věci přirozeně popisuje jinak, svým vlastním pohledem.

(P. M.)
Pořád mi kvůli slepotě něco uniká. Svět vidících je rychlejší, nezávislejší. Pro mě je často trochu nepřehledný. To je věc, kterou vnímám jako horší než to, že nikdy neuvidím barvy, mraky nebo západ slunce. Ale koho bych si přál alespoň jednou uvidět, je moje dcerka a moje manželka. Ta někdy žertuje, když říká: „Buď rád, to by ses divil…“
Jak už jsem napsal, třeba svět výtvarného umění, ale také barev nebo hvězd. Tak například když jsem byl kluk, tak jsem si mraky představoval jako veliké konve plné vody nebo sněhu, plující po obloze.

(I. M.)
Ano, různá hnutí mysli, city a pocity, odrážející se v pohledu; třeba jak to vypadá, když se někdo usměje očima.

(J. M.)
Nemám dojem, že by mi niečo unikalo, nemám dojem, že by som niečo nechápal práve kvoli nevideniu. To ale možno súvisí s donedávnym videním. To, čo v živote uniká, uniká buď tým, že si za to možme sami, a nejde prenášať vlastnú zodpovednosť či možno nezodpovednosť na vonkajšie príčiny. Alebo to vonkajšími príčinami bude, ale určite nie jedinou – a v mojom prípade slepotou – len preto, že je prítomná a nechá na seba nakladať vinu za čokolvek. Nie je predsa zlá až tak, aby sme s ňou takto nakladali a chovali sa k nej s tolkou nenávisťou.

(P. N.)
Při studiu na VŠ mě zajímaly grafikony, které jsem si jako svůj obor nemohl zvolit. Rád bych se také orientoval v turistických mapách.

(L. Z.)
Myslím, že příčiny podstatných věcí, které mi unikají, které nechápu, ve kterých tápu, netkví ve zrakovém handicapu. To, jestli Bůh je, či není, jaký smysl má náš život, jak se rozhodnout v určité situaci, jak vycházet s bližními, by zrak neovlivnil. Ale to jsem zabředl do závažných otázek a zní to tak pateticky, až jsem se lekl, a Delete je hodně po ruce, tak nevím, jestli to tam nechám…