Co ve Vás vyvolá zážitek krásna?

 (A. B.)
Zážitek krásna ve mně vyvolá jen to, čemu rozumím – kvalitní literatura, kvalitní muzika, ale třeba i dobrý film nebo vtipná reklama v televizi. Řadím sem ale i takové ty zážitky ryze osobního charakteru. Třeba když jsme s manželkou jeli poprvé úplně sami na dovolenou. Bylo to v jednom rekreačním zařízení pro nevidomé. Poprvé v životě jsme ráno mohli vstát, kdy se nám zachtělo. My jsme totiž oba dva vyrůstali na internátě…
Jinak krásno pro mne není dané nějakou skutečností, ale událostí, prožitkem. Když jsem třeba svou ženu potkal jako deváťačku, to byla nádhera… To jsou takové ty emotivní zážitky. Můj první magneťák, moje první klávesy… To všechno úžasné, co se mi v životě přihodilo, snad ani není možné. Ale ono se to doopravdy stalo. Když mě manželčini rodiče poprvé pozvali k sobě a hned to probíhalo výborně…

(N. D.)
Těch podnětů je mnoho: jarní zpěv ptáků, různé přírodní vůně (hlavně kvetoucích lip), zurčení potůčků, ale rovněž i hudba (barokní, klasická, romantická, ale třeba i operetní, lidové písně, hlavně české, sokolské pochody – zkrátka podle toho, v jakém jsem zrovna duševním rozpoložení), hodnotná literatura (těžko bych zde ovšem vyjmenovala všechny své oblíbené autory); dobře na mne působí i rozličné výtvarné práce (sochy, sloupy, mříže, modely staveb, přírodnin atd.). Často zakouším libé pocity také ve společnosti ušlechtilých, přívětivých lidí.

(Z. D.)
Pěkná hudba, knížka, mám ráda podzim – vůně usínající přírody.

(V. F.)
Protože jsem se přeorientoval na vnímání světa sluchem a hmatem, pocit krásna ve mně vyvolá nejen dobrá muzika, ale i dobrá rozhlasová inscenace, četba, milé posezení s dobrými přáteli. Pocit krásna mám i po snědení dobrého a šťavnatého bifteku, ten ale patří asi do té materialistické kategorie. Pocit krásna a tajuplné vznešenosti zažívám, když se dotýkám některých soch, třeba Braunových soch v Betlémě u Kuksu. Je to tam úžasné, doporučuji návštěvu každému nevidomému.

(K. G.)
Takových zážitků mám hodně, naštěstí. Často poslouchám hudbu, většinou vážnou nebo duchovní, ale někdy i modernu. Zvlášť některé hudební nástroje v sólových skladbách mi přijdou krásné: hoboj, klasická kytara, některé klavírní skladby… Dříve jsem ráda četla, většinou prózu, ale později i poezii. Nadchla mě Duchovní píseň sv. Jana od Kříže. Nyní čtu spíš pohádky Dorince, některé jsou taky krásné, vyzařuje z nich pohoda, smíření, spravedlnost. Dále příroda, květiny, zpěv ptáků, někdy jen atmosféra, která na mě působí z nějakého místa. Určitý typ legrace, souznění blízkých duší nebo sex. Také modlitba, zpěv. Uvědomění si, že jsem matka dětí… Věřím, že bych takových příkladů našla nepřeberně a je pro mě důležité, abych to prožívala dá se říct denně.

(W. H.)
Vůně jehličí, jízda na koni, vokály skupiny ABBA, písně Johna Denvera, mořské vlny, sbírat mušle v písku, vzít do náruče mainskou mývalí kočku, být venku, když sněží.

(Z. Ch.)
Zajímavý film. Přátelský vztah lidí, kamarádů, známých. Když mohu i já někomu jinému (třeba i zdravému) pomoci, a to jak fyzicky, tak i psychicky.

(M. J.)
Svištění 240 km/hod na motorce… Asi před dvěma lety jsem si připadal jako blázen, když mi prolítlo hlavou, že mě na nevidění vlastně štve nejvíc to, že nemůžu jezdit na motorce coby řidič. V tu chvíli jsem zrovna na jedný seděl, v ruce řídítka, a nemohl jsem vyrazit. Říkal jsem si, že je přece mnoho, mnoho důležitějších věcí, kvůli kterým by mě mělo mrzet nevidění… Ale ne. Je to asi tím, že většinu běžných věcí zvládám, nebo to, co nezvládám, se dá řešit jinak.
Pak ve mně pocit krásna vyvolává hezký počasí. Miluju sluníčko. Když vylezu na ulici nebo do lesa a je nádherně – to je pro mě překrásný pocit. V létě jsem taky většinou stále dobře naladěnej.
Moc hezký pocity mám, když jdu s někým v poledne po Praze, když zrovna bimbaj zvony… ohromný – prostě miluju Prahu.
Ač to píšu na závěr, tak to na poslední místo nepatří: samozřejmě je pro mne úžasná přítomnost mých přátel a prožívání s nimi klidu nebo i nějaký akčnosti.
Vybavuje se mi nádherná chvíle asi tak před dvěma roky, seděl jsem s kamarádkou a kamarádem  v podvečer v Poděbradech na lavičce, byli jsme k sobě přitulený a kamarádka nám četla z knížky, z nedaleka k nám zněla z kolonády nějaká kutálka, u který se těšili důchodci, voněly stromy… byl klid – nádhera.

(K. K.)
Každý den to je něco jiného. Jednou z mnoha věcí může být slunečné ráno v horách anebo dokonalý pocit souladu s někým druhým.

(J. K.)
Hudba a umění literární, krásný přednes, poezie. To by mělo být umožněno všem a hlavně by měli k tomu vést rodiče děti. Hudba, nejkrásnější a přitom neuchopitelný zážitek. Zvláště starší. Má v sobě více konsonancí, a to blahodárně působí na psychiku. Moc moderní, to není úplně ono. Pokusy na rostlinách i zvířatech dokazují, že dobrá, tedy příjemná hudba, ovlivňuje kladně růst i psychiku. To asi platí i o malířství a sochařství i architektuře.

(P. M.)
To jak kdy: Někdy noc plná vášní, někdy moje malá Barunka, občas samota, pěkná muzika, chvíle v přírodě, ve vodě, ale někdy třeba jen svíčková se šesti.

(J. Ma.)
Jedním z pocitů opravdového krásna je harmonicky fungující rodina. Právě teď mi starší Ondra nahlíží do počítače a slyší, že po stisku každé klávesy něco mluví. No není to úžasné?
Když si teď odmyslím pocit umělecké krásy, který bezpochyby i u nevidomých lidí vyvolává nádherné vjemy, musím říci, že v poslední době zažívám téměř každodenně krásné chvíle, právě když sleduji myšlenkové pochody svých dětí.
Jako obrovskou krásu vnímám také půvab nádherné něžné ženskosti, kterou snad jako přívrženec opačného pohlaví dokážu i náležitě ocenit. V této souvislosti musím říci, že mi někdy opravdu vadí to, že nevidím, ale i to má své kouzlo.
Člověk si někdy říká: „Tohle je ale nádherný hlas se vším všudy, jak ta žena asi vypadá?“ Pak si ale říkám: „Co z toho?“ Hlas toho na člověka někdy dokáže prozradit tak moc a krása mívá i tendenci oklamat, když se jí člověk nechá příliš obalamutit.

(J. Mo.)
Mám několik velmi silných zážitků z hudby, jako „krásnou“ jsem vnímal křivku dokonale vyleštěného lodního šroubu, v leštěném mramoru vytesaný asi půlmetrový gotický oblouk, profil křídla větroně. Jedním z nejsilnějších zážitků „krásna“ bylo několik minut na dětském letním táboře, kdy se na celé ploše tábora najednou sladily mezilidské vztahy a já z té nádhery opatrně vystoupil, sledoval to zvenčí, a přesto byl součástí. Promiňte, ale některé věci se skoro sdělit nedají.
Krásné je i probuzení v létě, někde venku.

(I. M.)
Takový pocit přichází nečekaně a z nejrůznějších podnětů, ale spolehlivě přijde, když sedím někde venku, v ideálním případě na houpačce nebo houpacím křesle, v ruce pěknou knížku, nadosah něco dobrého, zpívají ptáci, všecko voní – paráda…

(J. M.)
Krásny človek. Slovo krásny má v tomto prípade vnímať v jeho širšom kontexte, nie len ako krásu fyzickú, ktorá aj tak nie je nijak objektívne daná. Žena, ktorú milujeme, je pre nás krásna, a práve preto ju milujeme. Hoci by niekto povedal, že krásna nie je, pretože nesplňa kritéria fyzickej krásy. Potom tu nie je krásny práve ten človek, ktorý sa snaží niečo Vami milované zoškliviť, nech vyzerá akokolvek dobre. Krásny človek je ten, ktorý je krásny svojou osobnosťou, celým svojim žitím a svojimi skutkami.
Krásnou može byť hudba. Krásne slovo, a to svojou podobou takisto ako svojim obsahom pre danú chvílu. Krásny može byť hlas.

(L. Z.)
Pěkná muzika, příběh, lidský hlas, hebké dlouhé dívčí vlasy, huňatý kožíšek, člověk…