Úvodem

Nevidomí lidé se často považují za manuálně nešikovné a výtvarně nenápadité. V uvažování o společné hře s vidícím dítětem od nich občas slýchám, že v tomto ohledu dítěti nemohou být partnerem, že mu nemají co nabídnout.

Jsem přesvědčená, že takové postoje nejsou vůbec opodstatněné a že je nesmírná škoda připravovat dítě i sebe o dobrodružství spojená s jakoukoli podobou tvoření a hravého výtvarna. Určitě existují méně či více vhodné formy výtvarně hravého tvoření, při jejich propátrávání je ale moc fajn vždy znovu si připomenout, že nejde o výsledek, ale o proces. Malé dítě nehodnotí, jestli stříhám rovně, dokonce ani předem nemá názor na to, jak má vypadat správně nakreslené sluníčko. Dítě stojí o společnost, o komunikaci, o hru. Zkrátka stojí o nás, o svého člověka, který s ním přichází trávit čas. Pokud pár nahodile načrtnutých obloučků prohlásím za dravou řeku a jiných pár obloučků za ptáky letící vysoko na obloze, dítě to prostě přijme jako fakt. Nebude o tom nijak pochybovat, naopak se výjevu chopí a bude ho dál rozvíjet. A bude s napětím čekat, co dalšího se stane… Prosím proto všechny nevidomé zájemce o hravou tvořivost s malým dítětem, aby odložili zábrany a nejistoty ohledně svých dovedností a vrhli se do proudu fantazie dětského světa, kde nic není nezvládnuté, nedostatečné. Tady nejde o nějaké výtvarno, ale o vztah, o společnou cestu, kde ani není důležité, zda nakonec dojdeme k nějakému cíli…

Při zvažování hravé tvořivosti dítěte v doprovodu jeho nevidomého rodiče je vhodné se soustředit na materiály a postupy, které lze beze zraku dobře ohlídat (tj. jsou pro dítě bezpečné) a při nichž nehrozí ani nenapravitelná škoda na nábytku, textiliích a podobně, ani obtížně odstranitelný nepořádek.

Z hlediska dítěte jsou přitažlivé výrazné barvy a celková vizuální atraktivita. Jako nevidomá bych si tento aspekt měla uvědomovat a při výběru materiálu a pomůcek pro tvorbu jej mít také na zřeteli. Dalším důležitým hlediskem při výběru výtvarné aktivity je rychlost jejího provedení, aby činnost měla spád. Dítě nemá trpělivost čekat, až si vše připravím a rozmyslím, až dohledám, co zrovna potřebuji. Proto velice doporučuji přípravu provést předem, bez aktivní účasti dítěte, a přizvat jej, až když vše může vypuknout. Velmi se mi osvědčuje vymezení pracovní plochy prostorným plastovým tácem, jaký prodává např. IKEA. Věci se na něm nebudou rozbíhat, snadno můžu v průběhu tvorby rukama kontrolovat, co kde dítě má. Tác mi rovněž velice usnadní následný úklid. Pozor, volím tác s nízkým okrajem, aby dítě mohlo snadno dosáhnout dovnitř a pracovat. Dítě vedu k tomu, aby odstřižky odhazovalo do připravené misky nebo misek, i to je aktivitka sama o sobě. Při práci s papírem, včetně stříhání, na závěr vše smetu na zem a jednoduše prostor vyluxuji.

Barevné tkaničky

Tyto obyčejné tkaničky do bot nabízí bezpočet využití: uzlování, pletení copánků, nácvik vázání uzlů, pletení pomlázky i vánočky, paličkovaného náramku ze čtyř pramenů, háčkovaného řetízku apod. Z velkého množství pramenů (třeba dvaceti) je možné umotávat a uzlovat i panáčka nebo imaginární zvířátko se zajímavým a důležitým ocáskem). Výhodou tkaniček je snadné rozvazování uzlů, výrazná barevnost atraktivní pro vidící děti a použitelná i pro lidi se zbytky zraku.

Pevný konec tkaničky umožňuje její snadné provlékání. Když máte tkaniček velké množství, lze vyrábět hnízda a zahrabávací kupičky (hra na schovávanou, kdy se jedno malé plastové zvířátko schová a druhé ho hledá), pokládáním na koberec můžeme vymezovat dráhu autíčkům apod. Tkaničkami lze také svazovat dvířka skříněk v době, kdy je vhodné zamezit dítěti v jejich otevírání.

Tkaničky jsou za přijatelnou cenu a ve velkém barevném výběru k dostání ve vietnamských prodejnách s oblečením. Doporučuji vybírat tkaničky silnější.

Práce s papírem

Papír je vděčný, stoprocentně bezpečný materiál, který mám vždy po ruce. Skýtá bezpočet fantazijního využití, neohrožuje dítě ani okolí. Papír lze muchlat, trhat, skládat, posléze i stříhat. Tyto konkrétní způsoby využití papíru provází typický zvuk, i to dítě zaujme a potěší… Papír můžu s dítětem trhat a přitom si spolu vypravovat. Jak se obloha zatáhla, sluníčko zmizelo, vítr odněkud přivál mraky, až se začaly trhat a spustil se nakonec hustý déšť Lijavec. A všechna zvířátka honem utíkala do svých domečků. Kde všude mají zvířátka své domečky? Papír natrhaný na jednotlivá mračna spolu dále trháme na co nejmenší kousky, kapky a kapičky, a ty se snášejí všude kolem. Nevadí, vše na závěr pohodlně vyluxujeme, dítě se zapojí i do této fáze. Po dešti zase vykouklo sluníčko a všechny louže vysušilo…

 Skládání a odtrhávání papíru

Hodně zábavy s dítětem mohu pořídit pouhým překládáním papíru, skládáním a odtrháváním. Je fajn naučit se pomocí přesného překládání a odtržení pro dítě rychle vytvořit čtverec, obdélník nebo jen rovné proužky. Takovou dovednost zvládnu i bez kontroly zrakem, stačí párkrát si to vyzkoušet bez dítěte. Každý na to může jít jinak, mně se osvědčilo pevné přidržení přehnutého papíru bradou, aby obě ruce zůstaly volné pro kontrolu a pečlivé srovnání okraje papíru. Vždy si dávám pozor na precizní uhlazení hrany v ohybu nehtem, jedině pak se mi odtrhávání bude dařit. Při trhání si potřebuji přijít na určitou razanci, se kterou se do papíru opřu, obě ruce neustále těsně pod místem trhání. Pokud je dám příliš daleko, neudržím linku a trhání se mi rozběhne stranou od stopy do papíru. Tímto způsobem mohu dítěti přichystat proužky třeba na jeho první krůčky s nůžkami, viz následující odstavec. Přesné přehýbání papíru mi rovněž pomůže si hmatově čitelně rozčlenit papír pro další herní aktivity, třeba pro výrobu prostírání viz níže. Přehýbání a skládání papíru nás s dítětem může dovést k výrobě čepice, lodičky, hry Nebe-peklo-ráj atd. Návody ke skládání origami pro nevidomé skládače jsou k nalezení na webových stránkách mojzisek.braillnet.cz.

Muchláže z brailských tisků

Pokud se nám doma kupí listy potištěné Braillovým písmem (brailem), máme k mání vynikající materiál k tvorbě. Z listů s oboustranným brailem se totiž výborně tvoří. Díky síle papíru a vyraženým bodům přeložený nebo namuchlaný papír dobře drží tvar. Můžeme tak s dítětem vytvářet celé světy. Třeba postavíme stanový tábor pro malá plastová zvířátka; nemají tak šikovné tlapičky, takže si vyrobí jen obyčejná áčka. Některá zvířátka zvládla i vrátka. Společnými silami si vybudovala plot kolem celé základny, člověk nikdy neví… Od nedalekého jezera k nim každé ráno zalétá nádherná exotická vůně, nikdo netuší, odkud se bere. Tak si jednoho dne pár zvířátek řekne, že té záhadě musí přijít na kloub. Postaví si bytelnou loď a vyplují. Uprostřed jezera objeví malý ostrov celý zastíněný jednou jedinou obrovskou květinou neznámého druhu i původu, která omamně voní. Dvě nejodvážnější zvířátka vyšplhají až do jejího kalichu a kochají se výhledem do daleka. Zničehonic se ovšem přižene otřesná bouře nevídané síly a všechno smete do jezera, květinu, loď i celý stanový tábor…

Začátky stříhání

Pro hodně malé děti výborná aktivita z připravených proužků papíru odstřihovat malé kousky – dítě do misky vyrábí / vaří polívku, zvířátku vystýlá pelíšek měkkou slámou. Lze zatraktivnit barevnými papíry: ze žlutých proužků brambory, červená mrkvička, hnědá maso, světle zelená hrášek, tmavě zelená pažitka… Vhodné odstřihovat z tenkého papíru, nikoli brailského.

Nůžky s vlnkami

Dětské nůžky (kulatá špička) s různými zoubky – střih není rovný, ale různě zdobný. K mání běžně v papírnictví.

Kleštičky pro vysekávání tvarů

Kleštičky (raznice), kterými lze do papíru vytvářet otvory určitého tvaru – i malé dítě si s jejich obsluhou poradí, jsou relativně bezpečné a nevidomý může bez většího úsilí asistovat. Dítě např. může vyrobit přání babičce, ozdobit hotový obrázek apod. Zajímavý vizuální efekt vznikne při zkombinování dvou různě barevných papírů skládaných či lepených na sebe, kdy do horní vrstvy za pomoci raznic vyrobíme otvory. Raznice se prodávají v množství provedení jako třeba motýlek, hvězdička, smajlík, rybička, slon, javorový list, kapradina. Raznice ve formě kleštiček se výborně uplatní ve hře na průvodčího ve vlaku. Ten potřebuje i pořádnou čepici; proč by nemohla být z papíru a důkladně vyzdobená?

Samolepící barevné pásky

Blyštivé, se vzory, s třpytkami, s kamínkovým povrchem…

Prodávají se papírové nebo plastové. Lze si je označit brailským popiskem vlepeným dovnitř kotouče. Výborně se uplatní při výrobě nejrůznějších koláží, při tvorbě přáníček, též záložek, obálek a nejrůznějších ozdobných balíčků… Zajímavého estetického efektu třeba dosáhneme kombinací jednobarevných pásek doplněných detaily z pásek se vzorem. Je možné je též využít při tvorbě obalů na sešity…

Nalepovací papírové tapety

Existují v mnoha barevných odstínech, opět běžně v papírnictví. Prodávají se v rolích, vždy prodavače požádám o jejich nařezání na listy stejné velikosti, což třeba může být formát A4 (velikost běžného velkého sešitu). Snáze se mi tak vejdou do batohu i pak do šuplíku. Doma si je při okraji pomocí tzv. pražské tabulky označím brailským nápisem příslušné barvy. Potom s dítětem postupně odstřiháváme z druhé strany, aby mi nápis zůstal až do konce. Tapety stejně jako pásky s dítětem používám pro nejrůznější koláže a zdobení, také pro polepení celých krabiček a krabic, jako dárková balení mimořádné hodnoty, kdy krabička sama o sobě je tím dárkem. Je také možné si do odstřiženého kousku tapety nejprve vyrobit ozdobný povrch pomocí brailu, třeba samé šestibody nebo samá očka v pěti řadách a po osmi znacích na řádku. Vznikne tak hmatově i vizuálně zajímavý povrch. Až ten potom s dítětem společně nalepíme.

Tabulka a bodátko

Velmi oblíbená aktivita všech dětí od útlého věku. Dítě vybodává jednotlivé body, nesmírně to prožívá, a třebaže ještě nezná ani jedno písmeno běžného černotisku, natož braila, ví, že mi píše psaní. A já ho pak k jeho velké spokojenosti předčítám nahlas… Samozřejmě to funguje pouze v těch rodinách, kde je k vidění dospělý, který s tabulkou a bodátkem běžně pracuje…

Pryžové tvary a povrchy

V papírnictví běžně k dostání ve formě samolepících listů nebo v podobě nasekaných tvarů, rovněž obvykle samolepících. Můžeme se potkat s motivy jako např. sluníčka, kytičky, vážky, ptáčci, měsíc a hvězdičky, dlaně a chodidla, zvířátka, číslice… Co se týče celých listů pryže, širší nabídka barev bývá v provedení bez podlepení (je nutné vystřižené tvary nalepit za pomoci lepidla), lze také sehnat pryž s různou strukturou povrchu, existuje též ve formě tzv. lesk-blesk, vysoce atraktivní zejména pro holčičky (nádherně se blyští a hází duhové odlesky), pro prsty však nepůsobí příjemně, trochu může až připomínat hmatově neoblíbený šmirgl papír. Pro úplnost dodávám, že pryž výborně drží pouhým Herkulesem.

Jak na lepení

Už jsem uvedla samolepicí pásky a pryžové tvary. Jako nevidomá potřebuji mít prsty v každém okamžiku připravené „se dívat“. Je proto pro mě nešikovné pracovat s běžným lepidlem, to ulpívá na prstech a pro další práci je zapotřebí si prsty umýt. Proto se snažím lepidlu při práci s malým dítětem většinou vyhnout, není čas si upatlané prsty čistit, potřebuji být neustále v pohotovosti. Z tohoto důvodu mohu velmi doporučit lepení pomocí tzv. žvýkačky. Jedná se o přilepovací hmotu běžně k dostání v papírnictví. Prodává se v balení po několika proužcích, z nichž uždibuji. Potřebný malý kousek vždy nejprve v dlani požmoulám a ohřeju a potom silou přitisknu na zadní stranu toho, co chci přilepit. Po přilepení ještě tlakem svrchu uhladím. Tímto způsobem s dítětem lepím kousky papíru do koláže, obrázky na výzdobu ledničky nebo na dvířka skříněk. Pozor, žvýkačka časem zanechává lehce mastné skvrny a může i strhávat ze zdi omítku.

Další možností, jak poslepu lepit, je vzít si lepidlo v provedení rtěnky. Při troše cviku jím lze zvládnout lepení do koláží na papír, aniž bych zapatlala sebe i vše kolem.

A ještě další možností, jak k sobě spojit dva listy papíru, je sešít je kancelářskou sešívačkou. Děti budou nadšené, jen pozor, abychom pak nenacházeli sešité věci, o jejichž sešití nikdo nestál.

Kreslení a vybarvování

Není nutné, abychom se jako nevidomí nepodíleli na začátcích kreslení a malování malého dítěte. Znovu stojí za to si připomenout, že dítěti nezáleží na výsledku. To, co je v jeho očích důležité, jsem já, jeho člověk, moje společnost, naše společně prožívané dobrodružství… Máme na výběr z mnoha kreslicích a malovacích prostředků. Doporučuji vybírat takové, jejichž následky se pak dobře odstraňují jak ze stolů a ostatních povrchů, tak z oblečení. Jako nevhodné se proto jeví fixy a vodové barvy včetně barev prstových. Pro naše účely budou příhodnější pastelky a voskovky.

V počátcích kreslení dítě kromě vlastních pokusů nesmírně ocení práci s předkresleným obrázkem, tedy něco jako  omalovánky. Předkládám návod na výrobu kresby poslepu.

List papíru položím na vrstvu látky, ideálně hladkou přehnutou utěrku. Je nutné, aby tato podkladová textilie neměla výraznou tkanou strukturu, zkrátka, aby byla co nejhladší a nejkompaktnější. Papír by měl být rovněž hladký a trochu silnější, než bývají obyčejné tenké papíry. Dobře se hodí např. papír na psaní brailem. Za pomoci propisovací tužky se pustíme do kreslení, přesněji do protlačování linky, kterou ukazováčkem volné ruky sledujeme. Tuto techniku lze nazývat prokreslováním. Vzniká tak reliéf. Protože kresbu vytlačujeme do papíru, tedy směrem pod jeho povrch, je náročnější linie hmatem sledovat. Technika proto vyžaduje jistý cvik a praxi i pro lidi s vytrénovaným hmatem. Z rubové strany papíru se takto vzniklý reliéf bude prstům jevit mnohem zřetelněji, z toho důvodu je možné si kresbu posléze otočit na druhou stranu papíru a dále s ní pracovat tam, třeba pro následné vymalovávání pastelkami.

Na trhu se běžně prodávají dva typy propisovacích tužek, lišící se od sebe tvarem hrotu. Pro naše účely je vhodnější tužka s kulatým hrotem, druhý hrot je špičatý a snáze se jím při prokreslování papír protrhne. Propisovací tužku je šikovné držet při této technice poměrně kolmo a rovnoměrně na ni tlačit. Vše je věcí cviku…

Technikou prokreslování mohu dítěti předkreslovat jednoduché tvary, které jsem schopná zvládnout i poslepu. Opět platí, že nejpodstatnější je nakonec slovní doprovod, tedy legenda, kterou svou neumělou kresbičku doprovodím a dítě navedu k jejímu dalšímu zpracování. Jednoduchými črtami mohu třeba doprovodit říkadlo typu Byl jednou jeden domeček… Na připravené menší kousky papíru přitom pár čarami načrtnu prvky z říkanky. Stvořitelem čar a jejich výkladu jsem ve světě malého dítěte já, takže oblouček ve tvaru širokého tiskacího písmene u s dvěma malými vlnkami v něm s jistotou v hlase prohlásím za mističku s vodou, obdobný tvar písmene velké U vzhůru nohama s křížkem ve tvaru znaménka plus vycházejícího z vršku obloučku zase hřbitovem… S dítětem vedu rozpravu, co všechno se v tom načrtnutém světě děje, dítě se v něm také stává samostatnou hybnou silou a vnáší do něj třeba barevnost. A všechno nakonec zarostla hustá travička, dítě zelenou pastelkou začmárá celý obrázek, nebo se po celém kraji rozlilo obrovské voňavé jezero a dítě kresbu zabarví do modra.

Skvělou zábavou, která se nám s kreslením bude snadno dařit, je obkreslování. Obkreslovat můžeme dna různě velkých hrnečků, krabiček s krémy, sklenic s přesnídávkou nebo také tvar ruky…

V běžných papírnictvích je možné zakoupit plastové šablony, které v sobě mají vyříznuté nejrůznější, vzájemně proplétané tvary. Někdy jde o abstraktní kružnice, elipsy a křivky, jindy o konkrétní tvary, třeba africká zvířata. Tyto šablony je pak zábavné obkreslovat a přitom si s nimi různě pohrávat, třeba tak, že šablonku nepatrně posuneme a přitom obkreslujeme pořád jedno a to samé. Dosahujeme tím všelijakých zajímavých vizuálních efektů, které jsou pro děti velmi přitažlivé. Šablony lze bez větších problémů s dítětem používat i poslepu, kdy já i dítě najednou obkreslujeme a všelijak se přitom přes sebe proplétáme. Nezáměrné posuny šablony při tomto procesu mohou vytvářet překvapivý výsledek. Můžu např. navrhnout, že dítě bude vyrábět slona a žirafu a já jim dodělám stíny (použiji přitom jinou barvu). Nebo spolu můžeme nakreslit stádo slonů, čehož docílíme tím, že šablonu před každým dalším obtažením trochu posuneme, a to nejen zleva doprava, ale i nahoru a dolů. Když v průběhu obkreslování dokonce prostřídáme barvy, budou sloni ve stádu ještě zábavnější a nádherně si z radosti nad svou svobodou společným chórem zatroubí do kroku…

Abychom se s dítětem mohli dobře dorozumívat i o barvách, můžeme si pastelky označit brailem. V počátcích kreslení, kdy se dítě kromě jiného seznamuje s úchopem tužky, se velice doporučují silnější pastelky. Pro nalepení štítku s brailským označením barvy se dobře hodí pastelky trojhranné, které se pro malé děti i doporučují obecně. Štítek napsaný na samolepící průhledné fólii (viz prodejna Tyflopomůcky) lepíme raději ke konci pastelky, abychom o něj nepřišli při jejím průběžném ořezávání. Pokud pracujeme s pastelkami tenčího průměru, lze štítek s brailem k pastelce připevnit tak, že ji pevně obmotáme proužkem vystřiženým ze samolepící fólie a brailský nápis vyvedeme na cíp tohoto proužku, který z pastelky volně vlaje jako praporek.

Bendaroos – provázky nejen pro kreslení

Na trhu jsme narazili na zajímavé lepivé provázky prodávané pod názvem Bendaroos. Jedná se o obarvené voskové knoty, jimiž lze tvořit lineární tvary, všelijak je promotávat, zaplétat je do copánků, ale i tvořit trojrozměrně. Kromě črtání obrysů se pomocí provázků dá tvar i „vybarvit”, takže na podložce může vzniknout pro hmat velmi dobře čitelná až jednolitá plocha s jasným ohraničením. Samotné provázky jsou hmatově krásně zřetelné a při kladení na podložku, například papír nebo plastový tác, dobře drží tvar, což umožňuje pohodlné prohlížení hmatem (provázky prstům neuhýbají). Obrovskou výhodou provázků je, že se dají zpětně rozmotat, narovnat a opakovaně použít. Jako nevidomý rodič tak mám jedinečnou příležitost prohlédnout si kreslířské výtvory svého dítěte a navzájem si spolu vstupovat do tvoření obrázků a prostorových ztvárnění. Pomocí těchto provázků si s dítětem můžeme třeba i ukazovat tvary jednotlivých písmen a číslic a já mohu zkontrolovat i znaky, které dítě vytvořilo. Když jsou obrázek nebo stavba dostatečně pevně pospojovány, je možné výtvor přesouvat z podložky na jiná místa, což se rovněž často hodí. Provázky se dodávají v krabici v souboru až osmnácti odstínů a barevných dvojkombinací, vše ve výrazných, atraktivních barvách.

Závěrem

Nepochybně existuje spousta dalších možností, jak dítě tvořivě zabavit a současně jeho aktivitu mít bezpečně v rukou i bez zrakové kontroly. Přála bych si, aby tento text přispěl k chuti se do výtvarně tvořivých her s malým dítětem pustit, aby nevidomého čtenáře nasměřoval k nápadům, kudy na to, a k odvaze a touze se do toho dát. Neváhejte se na nás obrátit s jakýmikoli dotazy a komentáři k tomuto tématu. Vítáme zkušenosti nevidomých lidí, kteří přicházejí do kontaktu s malými vidícími dětmi, a rádi je zprostředkujeme dalším zájemcům.

 Za tým Rozhledny Pavla Kovaříková

© Rozhledna, Pavla Kovaříková, léto 2019