Jak na krmení malého dítěte bez zrakové kontroly

(nejen pro zpravodaj Rané péče EDA)

Mnohé nevidomé maminky vypovídají, že jednou z nejtěžších věcí v péči o malé dítě bylo krmení, přesněji jeho počátky.

Kdo má štěstí, užívá si pohodlí kojení a spokojenosti dobře syceného miminka. Jestliže je zapotřebí krmit dítě umělým mlékem, vyvstane otázka, jak bez kontroly zraku přesně odměřovat poměr sušeného mléka a kojenecké vody. Tento problém spolehlivě řeší injekční stříkačka, na jejímž pístu se vyrobí hmatově čitelné zářezy. Takto upravenou stříkačkou lze i dobře nasávat nedopitý obsah mléka z kojenecké lahve, což se hodí, potřebuje-li mít nevidomá máma přesný přehled o množství zkonzumovaného mléka. Ve výbavě nevidomého rodiče by mimochodem neměla chybět sada stříkaček různé velikosti, hodí se totiž na leccos, včetně odměřování léků.

Nevyhnutelně přijde okamžik, kdy je zapotřebí miminko začít učit jíst příkrmy. Kdo zažil počátky krmení lžičkou, umí si představit ten výdej energie, který tento každodenní úkon asi stojí nevidomou matku. Technika sání z prsu nebo lahvičky je pochopitelně naprosto odlišná od způsobu, jakým se jí ze lžičky. A trefujte se hemžícímu se tvorečkovi poslepu do pusinky. Jedna ruka dítě jistí na klíně, druhá mu k ústům nese lžičku. A zoufale schází ta třetí, která by ohlídávala stále se měnící polohu dětské pusinky a moment, kdy se otevře. Je marné snažit se z akce vyjít čistý – oba účastníci špinaví až za uši, krmící místo včetně podlahy, příp. zdi taktéž. Chápu některé nevidomé maminky, že s úlevou využijí každého, kdo se v době krmení vyskytne poblíž, aby roli krmiče převzal. Pár fíglů se ale přece jen dá nevidomým rodičům nabídnout.

Pro vaření příkrmů jsem si pořídila malinký hrnec ze zdravotně vhodného materiálu s dlouhým uchem. Množství připravovaného jídla je miniaturní, spíše jak pro panenku, tak aby se mi v hrnci běžné velikosti neprakticky nerozutíkávalo. Nezbytnou pomůckou se mi stal ponorný mixér s funkcí turbo, práce s ním je poslepu zcela bezpečná a bezproblémová, není nutné se jej jakkoli obávat.

Při pokusech o krmení lžičkou a následných pracných uklízecích a očišťovacích akcích jsem si velmi rychle uvědomila, že není kam spěchat. Že zkrátka není žádný důvod, aby moje dítě zvládalo techniku lžičky v osmém měsíci, že tato meta může být podstatná hlavně pro matky, které své dítě potřebují svěřit do péče instituce. V klidu jsem první dokonale rozmixované zeleninové polévky podávala dítěti v kojenecké lahvi se širší savičkou. Nácvik na hutnější stravu jsem přesměrovala na ovocné přesnídávky, které jsem zahušťovala obilnými instantními kašemi. Hustotu směsi jsem si tak mohla sama dobře regulovat. Takto vytvořená hmota báječně nekape a dá se dítěti do úst podávat přímo prsty, kterými jsem hmotu nabírala z misky. Stejným způsobem se výborně dá krmit i nastrouhané jablko, určité druhy nekapou vůbec.

Dokud dítě samostatně nesedí, poloha, která se mi pro krmení nejvíce osvědčila, je následující: dítě si vezmu na klín do polosedu, záda i hlavička se mi opírají o hrudník. Jistím kojence ze stran svými pažemi, ale zůstávají mi přitom volné ruce. Tato poloha mi umožňuje mít o pohybech dítěte dobrý přehled. Další výhodou je, že směr podávání jídla je stejný, jako bych krmila sama sebe. Pro vidící je tato poloha nevýhodná, protože dítě dobře nemohou sledovat.

Pro krmení dítěte na klíně je důležité nachystat si vše potřebné na dosah. Pak už nebude kdy si něco podat. Hodí se mít při ruce stabilní misku s vlažnou vodou, žínku a ručník nebo čistou plenku na průběžné očišťování svých rukou a obličeje miminka.

Jakmile už dítě může sedět samo v krmicí židličce, zůstává krmení zezadu bez zrakové kontroly podle mě nejvhodnější technikou. Pozor na výběr židličky, tady se nevidomému rodiči vyplatí nešetřit a pořídit opravdu stabilní, s kvalitními pětibodovými bezpečnostními pásy. Taková židlička se může stát i místem na bezpečné odložení dítěte, když se děje něco nečekaného, například mi spadne sklenka s pitím a střepy se rozletí do všech stran. Při krmení v židličce se vyplatí odstavit ji ode zdí, aby zapatlané ručičky máchaly volně do prostoru a ne po dalších věcech, nábytku a tak. Rutinou je po krmení vytřít, je vhodné miminko i sebe obléknout do staršího zapraného oblečení, než se pak trápit s odstraňováním nevypratelných skvrn po ovoci a zelenině. Vřele doporučuji zakoupení silonových bryndákových kabátků z Ikea s rukávky a sběrnou kapsičkou na bříšku. Prodávají se v páru, takže jeden po vyprání dosychá, zatímco druhý je v akci.

Jeden nevidomý tatínek vyprávěl, že pro počátky krmení zvolil vanu. Prostě si do ní se synkem, pro jistotu oblečeným do pláštěnky, vlezl. Po krmení je oba rovnou v koupelně převlékl a vanu osprchoval. Tak třeba i to může být někomu inspirací.

Pokud dítě na lžičku nevidomá matka přivyká sama, vyplatí se nechat na to čas od času kouknout vidící kamarádku. To proto, že dítě může třeba potřebovat jiný typ lžičky nebo její jiný náklon, aby ji dokázalo úspěšně vyjíst.

Od zkušenějších nevidomých maminek jsem převzala nápad s tácem a vřele jej doporučuji. Prostě dítěti jídlo v misce předkládat na tácku se zvýšeným okrajem. Vybryndané jídlo  se tak dá mnohem snáz ze stolu sklidit a tekutější obsah se nerozleje do šíře, příp. nesteče na zem. Tác se mi u malého dítěte osvědčuje dodnes, kdy jsou dcerce už čtyři roky. S jinými nevidomými maminkami jsme se shodly, že pořizovat misku s přísavkou vcelku nemá žádný význam, dítě ji velmi snadno odtrhne a zbytečně jen vzniká příležitost k nevhodné hře.

Zvláštní promyšlení si zaslouží krmení mimo domov, zejména na veřejných místech typu čekáren u lékaře, ve vlaku apod. Pro tyto příležitosti jsem si do baťohu k věcem pro miminko vždycky nezapomněla přibalit desinfekci na ruce, vlhčené hygienické ubrousky určené pro miminka nebo časem – kvůli dcerčinu atopickému ekzému – raději navlhčenou žínku nebo rovnou dvě a vodu v petlahvi. Při krmení na těchto místech jsem se vyhýbala experimentování se lžičkou a raději volila jistotu lahve se širokou savičkou s dostatečně tekutou polévkou, krmení bezpečnými sousty banánu apod. Jakmile se objevily první zoubky a dcerka začala více žvýkat, přidala jsem do jídelníčku zejména na cestách dětské nesolené křupky. Kromě kukuřičných nebo rýžových dostupných v některých supermarketech a lékárnách se v prodejnách zdravé výživy dají koupit i křupky pohankové nebo jáhlové.

Všem nevidomým, kdo se potýkají s krmením svého miminka či batolete, přeji hodně trpělivosti a neutuchající víry, že i toto období jednou skončí. 🙂

© Pavla Kovaříková, 2015