17. 7. 2023

Zdravím Vás z naší Rozhledny (www.rozhledna.info) a nabízím čtyři tipy na léto. Všechno to jsou životem nasbírané vychytávky a zkušenosti dlouholetého praktika nevidění a rodiče dvou vidících dětí v jedné osobě. Třeba vás z nich něco zaujme. Naše letní tipy vyšly také v červencovém čísle Zpravodaje Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých.

Chladící pouzdro Frio

Jde o textilní pouzdro (cca 10 x 15 cm), do jehož stěn jsou zašité takové zvláštní sypké krystaly. Když se pouzdro ponoří na pár hodin do studené vody, krystaly vodu vstřebají do sebe, nabobtnají a vytvoří výbornou tepelnou izolaci. Chladící pouzdro pak udržuje stabilní teplotu. Už roky ho používáme během letních cest na oční kapky. Dcerka s ním běžně jezdí na puťáky, bereme ho kamkoli na cesty, do přírody, kde nemáme přístup k ledničce nebo chladnějšímu místu. Zaktivované pouzdro vydrží klidně i tři týdny v kuse, voda se jen pomaličku odpařuje, ale účinnost pořád trvá. Když jsme byli u moře, v pouzdru jsme si na pláž nosili nejen kapky, ale také třeba pomádu na rty či cereální tyčinku. Pouzdro bylo původně vyvinuto pro diabetiky, ale výborně se hodí i pro tyto účely. Lze najít např. na www.dia-way.com.

Bosoponožky nebo-li skinnersky

Pokud se v létě rádi brouzdáte v potoce či řece, ale trochu se přitom obáváte, že se pořežete o ostré kameny, doporučuju tento typ botek. Mám je velmi ráda i na chození v lese či třeba na zahradě. Výborně v nich vše vnímám, a přitom mám nohu chráněnou. Bosoponožky jsou nesmírně skladné, stočíte je do malé ruličky, takže se dají v pohodě nosit v kapse či batůžku na výpravy. Nadšenci v nich chodí i po pevných cestách. Mně osobně nejvíce vyhovují pro pomalou chůzi po přírodním měkkém podkladu. Když se zrovna úplně necítím na chození naboso, ve skinnerskách si všechny vjemy, které přírodní terén nabízí, užiju. Ač obutá, můžu se nohama bezvadně rozhlížet. Na netu najdete výrobek pod oběma názvy. Český výrobce byl oceněn za použití speciálního vlákna. Více o bosoponožkách třeba tady: www.skinners.cc.

Bezdrátový zvonek

Toto malé zařízení, které v žádném případě nebylo vyvinuto pro potřeby nevidomých, jsem s nadšením objevila před řadou let. Skýtá totiž skvělou možnost, jak si označit nějaké místo, abych se k němu bez větší orientační námahy mohla vracet. Toto využití ale umožňuje pouze ten typ bezdrátového zvonku, který má obě své části napájené bateriemi, nikoli kabelem do zásuvky.

A jak to vlastně funguje?

Zařízení je dvoudílné, jeho menší část (tlačítko) stisknutím spouští zvonění ve větší části (vlastním zvonku). Tlačítko nosím s sebou a zvonek umístím tam, kam potřebuju trefit. Třeba se s dětmi během výletu na chvíli zastavíme na louce, někde stranou odložím baťoh. Můžu se po louce volně pohybovat, pobíhat za dětmi. Díky bezdrátovému zvonku se můžu k odloženému batohu kdykoli samostatně vrátit. Jednoduše si ho tlačítkem, které mám u sebe v kapse, prozvoním. Obdobně můžu řešit vchod do domu, branku na zahradu, místo odbočení k našemu stanu v kempu či jakékoli jiné podstatné místo.

Mimořádný význam má zvonek v místech, kde jsem jednorázově, a je proto zbytečné utrácet čas můj i mých blízkých – nějakým složitým hledáním orientačně významného bodu či únavným vysvětlováním.

Kdysi jsem bezdrátovým zvonkem řešila nalezení vchodu do paneláku. Měl totiž asi 12 vchodů, ten náš byl někde uprostřed. Bydleli jsme ve druhém patře. Chodník byl uzounký, na jedné straně byly sloupy lamp, na druhé hustý podrost nepříjemně přečnívající do cesty. Protože šlo o tichou ulici s minimálním provozem, chodila jsem raději po silnici. Bezdrátový zvonek jsem pověsila na balkóně na prádelní šňůru. Prozváněla jsem ho tlačítkem, a když se ozval, vrátila jsem se na chodník a zamířila do našeho vchodu. Ohromně se mi tím ulevilo.

Bezdrátový zvonek je k dostání v běžných elektroobchodech, cena bývá kolem 400–600 Kč. Zvonek obvykle mívá regulaci hlasitosti a přepínání mezi množstvím melodií a zvukových signálů, což z tohoto praktického zařízení dělá zároveň i zábavnou zvukovou hračku. Jeden typ je k dostání také v prodejnách Tyflopomůcky v Praze nebo Olomouci.

Sluneční brýle

Divíte se, proč by nevidomý člověk potřeboval sluneční brýle? Důvodů je hned několik – a právě v létě se mi sluneční brýle hodí víc než kdykoli jindy během roku.

Oči nevidomých bývají náchylnější k vysoušení, obzvláště pak v horkém letním počasí. Horší funkci slzných žláz zaznamenávají lidé nosící oční protézku. V létě ve vzduchu také přibývá prachu a pylu, suchý horký vítr může být pro oči nevidomého skutečným utrpením. Nevidomý člověk mívá snížený mrkací reflex, nepřivře oči před zrnky písku vířícími vzduchem, ani před nálety hmyzu. Jakmile mám v očích byť jen nepatrný zánět, mušky a brebery všeho druhu o ně mají zvýšený zájem. To všechno mě vede k návyku mít v létě sluneční brýle vždy při sobě. Nasazuju si je třeba i ve vlaku nebo v autě, když se větrá okýnkem. A v neposlední řadě jsem si navykla nosit brýle při výpravách do přírody. Dodávají mi pocit většího bezpečí a klidu, když se s průvodcem prodírám houštinami, nebo spolu jdeme podél křoví, z něhož mě tu a tam nějaká ta větvička švihne přes obličej.

Při nákupu si vybírám brýle spíše uzavřenější, chránící před vším výše popsaným ze všech stran. K výše napsanému je na místě ještě malý dodatek. Někteří nevidomí lidé brýle všeho druhu odmítají. Důvodem je pocit, že s brýlemi mají horší schopnost echolokace, jako by s nimi neviděli ještě o něco víc… A mimochodem taková byla zkušenost řady nevidomých i s rouškami. Sama mohu potvrdit. S takto zakrytým obličejem jsem měla dojem, že jsem teprve tehdy doopravdy přestala vidět. Zní to absurdně?…

Krásné letní zážitky přeje Pavla Kovaříková