Lidé nám nevidomým někdy přisuzují doslova nadpřirozené schopnosti. Mají pocit, že máme jakýsi vnitřní zrak, kterým nahlížíme do druhých a snad i do budoucnosti. Táhne se to s námi už od antiky, jelikož nejznámější řecký věštec Teiresiás byl slepý. Prý oslepl poté, co spatřil krásnou bohyni Athénu nahou. No, a já to mám z inkubátoru. A mimořádné schopnosti jsem u sebe zatím neobjevil žádné. Ale přisedla si ke mně tuhle v hospodě nějaká holka, co tím věštěním byla úplně posedlá. Všimla si mě prý, když jsem přicházel, a teď by ji jako zajímalo, jak vnímám její duši a co bych o ní řekl. Byla docela sympatická a čertík ve mně ihned ožil. Chvilku jsem jí oblboval předpovídáním krásné budoucnosti a pak jsem opáčil:
„Víte slečno, já nejradši věštím z telefonních čísel. Neřekla byste, co všechno o lidech vypovídají.“

Určitě mi to nežrala, ale číslo mi dala. V duchu jsem zajásal a pustil se do rozboru. Tři šestky v tom čísle jsem označil za ďábelsky smyslné a poukázal na fakt, že v některých jazycích se šest řekne nápadně podobně jako jiné slovo. Německy sechs, anglicky six a nejnepokrytější jsou Švédi, tam se šest řekne prostě sex. Smála se, ale dlouho mě kecat nenechala.

„Víte, to číslo bylo na mého přítele. Zajímalo mě, co mi o něm povíte a jestli spolu zůstaneme.“

To jsem měl za to, že jsem lhal, ale když jsme si to vyjasnili, byl z toho nakonec celkem milý večer.