9. DÍL: OLEG

MASÉR, 58 LET, ROK 2022

„Vystudoval jsem Střední zemědělskou školu. Po oslepnutí jsem absolvoval masérské kurzy a jako masér teď pracuju.

Brail používám každý den, už jen když přijdu do práce a vlezu do výtahu. Tlačítka jsou tam označená, v jednom sloupečku jsou sudá patra a ve druhém lichá. Nepotřebuju nikoho k tomu, abych správně vystoupil v 9. patře.

Beru dost léků, a tak jsem rád, že jsou popsané v brailu. Stejný lék mívá různá balení – podle toho, na jak dlouho vystačí, zda na měsíc nebo na tři. Někdy v lékárně nemají lék, který beru, a dají mi podobný od jiného výrobce – tudíž v jiné krabičce. Nemůžu si přece pamatovat každou krabičku nebo každý lék ukládat na jiné místo, abych je poznal. A chodit po baráku a ptát se pokaždé někoho ze sousedů, to by mě vážně neměli rádi. Když jsou léky označené brailem, přijdu domů a do dávkovače si je nadávkuju sám na celý týden.

Počítač je dobrá věc, ale přečte text jen foneticky. Připojuju si brailský řádek, abych si mohl přečíst, jak se to píše přesně – třeba měkké i nebo ypsilon.

V nejedné restauraci dnes nabízejí jídelní lístek v Braillově písmu, z toho mám radost. Neznalost braila u nevidomých považuji za nedostatek v gramotnosti.

S mou nevidomou ženou máme stovky CD a DVD, všechny máme brailem označené. U schodišťových vypínačů to nešlo, tak jsem jeden ze dvou vyřadil z provozu…“

Na doprovodném obrázku se nachází v levé části energicky vypadající muž. Nakreslen je velice jednoduše (pomocí čistých čar). V pravé části je prázdná komiksová bublina, do které si může čtenář doplnit výše psaný text. Pod ní je nápis „SERIÁL: BRAILLOVO PÍSMO V ŽIVOTĚ DOSPĚLÝCH NEVIDOMÝCH“.