LEKTORKA ANGLIČTINY A SOCIÁLNÍ PRACOVNICE, 50 LET, ROK 2022
„S brailem jsem se vedle běžného typu písma potkala hned v první třídě dnes už neexistující ZŠ pro děti se zbytky zraku ve Šporkově ulici v Praze. Ve druhé třídě jsem přečetla svou první brailskou knihu, kterou byl uhrančivý příběh Vlčáka Kazana od Jamese Curwooda. Během prváku na gymnáziu pro studenty se zrakovým postižením jsem přestala vidět úplně a přešla beze zbytku na brail. Naučila jsem se perfektně dělat během výuky poznámky na pichťáku, protože ve škole tehdy žádné učebnice v brailu nebyly a pracovat s nahrávkami na kotoučových páscích bylo extrémně nepraktické. Po kapsách jsem nosila brailské kartičky s anglickými slovíčky a frázemi a při čekání na autobus si v nich četla.
Jeden z mých vyučujících na FF UK byl shodou okolností také nevidomý. Fascinovalo mě, jak si na tabulce bodátkem stíhá zapisovat naši prezenci. Obdobně schopně tabulku používal i při své práci profesionálního tlumočníka. Rozhodla jsem se, že se psaní na tabulce v tak vysoké rychlosti chci pokusit naučit také, do té doby jsem ji používala sporadicky, na základní škole jsme k ní vedeni nebyli. Tabulka se mi stala nenahraditelnou pomůckou, i v době mobilů a počítačů ji mám neustále při ruce.
Brail je pro mne neodmyslitelný při psaní textů všeho druhu. Při kontrole textu kombinuju hlasový a hmatový výstup. Jakmile si při poslechu textu všimnu třeba přehozeného nebo vynechaného písmene, pomocí naváděcích tlačítek na brailském řádku se rychle dostanu na kýžený znak a opravím, co je zapotřebí. Brailský řádek mi dává nesrovnatelně větší jistotu nad tím, co vyšlu do světa – opravené úkoly svých žáků, editorské práce překladatele, vlastní autorské texty apod.
Brail je pro mne nezastupitelný při večerním ukládání dětí, čtení na dobrou noc máme u nás doma moc rádi.
Při čtení ve vlaku brail na rozdíl od sluchátek ponechává kontakt s okolním děním.
Mám ráda ten pocit, jak přejíždím prsty a rukama po stránce, prohlížím si formát textu, grafické ozdoby, líbí se mi brail na různých typech papíru… Byly doby, kdy jsem si každý brailský katalog z nějaké hmatové výstavy doma schovávala. Cokoli se mi v brailu dostalo pod ruce, jsem ihned pročítala – vyprahlost po přímém a plnohodnotném kontaktu s textem byla bezbřehá.
Sama si ráda v brailu píšu různé přehledy, například data svozu odpadu. Mám to vylepené na dvířkách linky v kuchyni. Ještě jsem si tam takhle vyvěsila školní rozvrh dětí a také seznam zásaditých a kyselinotvorných potravin. Do speciálního sešitu ve vyzdobených tvrdých deskách si zapisuju zajímavé cvičební sestavy z aerobiku, které si vymyslím a chci se k nim vracet.
Ačkoli počítač i mobil pochopitelně používám denně, neobejdu se bez pichťáku a tabulky. Na pichťáku si píšu nákupní seznamy, přípravy na vedení seminářů, body pro přednášky. Vítám, že čtení brailem z papíru neruší (zdánlivý oční) kontakt a komunikaci s posluchači.
Vždy mne nadchne a dojme, když mi někdo z mých vidících přátel či kolegů zašle zásilku popsanou brailem nebo do ní vloží brailský lístek. Kolegyně mi např. posílá vizuální materiály a na obálku mi brailem napíše, o co jde. Jiná kamarádka mi zase vkládá brailské popisky do oblečení, které mi posílá pro děti.
Označování všeho druhu věnuju poměrně dost času, protože jsem pak soběstačnější a mohu tak snáze pečovat o domácnost i naše dvě děti (11 a 7 let). Brailem označuju kořenky, sklenice a nádoby s nejrůznějšími potravinami, lahvičky se šampóny, klubíčka vyšívacích bavlnek a další. Je-li to možné, píšu brailem za pomoci tabulky a bodátka přímo na papírovou krabičku (čaje, cereálie, lívance v prášku apod.), jinak pro popisky používám samolepicí průhlednou fólii, kterou si stříhám na kartičky a štítky nejrůznější velikosti podle potřeby. Vyhovuje mi více než Dymo páska, protože štítky mohou mít libovolnou velikost a protože nesrovnatelně lépe po nalepení drží. Označuju obálky, dopisy, dokumenty k založení, někdy přímo na zadní stranu listu, dále na průkazky (např. při vracení kartičky pojišťovny mám jistotu, co mi úředník vrací), manuály a návody k výrobkům (vidícímu je podám, aby mi v nich něco našel).
Za takřka geniální považuju anglický brailský zkratkopis, tzv. Grade 2 English Braille. Ušetří cca třetinu délky textu a mimořádným způsobem zrychluje psaní v brailu i čtení textů. Používám ho i při všelijakém označování právě proto, že mi umožňuje do stejného množství znaků dostat mnohem více informací. Přála bych každému nevidomému, který ovládne angličtinu alespoň na středně pokročilé úrovni, aby ze znalosti zkratkopisu mohl mít užitek.
S označenými kartami hrajeme s dětmi hru Uno. Když byly děti malé, měla jsem brailem označenou řadu leporel, abych si s nimi mohla dobře povídat nad obrázky. U jednoduchých stavebnic jsem měla dílky označené značkou barvy, abych děti do světa barev mohla vpravovat i já. Když dcerka nastoupila do školy, brailské štítky na sešitech mi pomohly připravovatt s ní společně tašku na druhý den.
Vícekrát jsem byla v situaci, kdy bylo na dlouhé chodbě s množstvím dveří výhodné označit si nenápadnou brailskou značkou dveře, kam jsem často docházela, např. na pravidelnou fyzioterapii nebo za nějakou agendou u nás na městský úřad. Obvykle jsem ji nalepila na postranní futro, kde jsem ji pak snadno našla.
Samozřejmě si velice cením braila na lécích, uvítala bych ale i datum expirace.
Je jisté, že brail rozvíjí a cvičí hmat, zvyšuje hmatovou vnímavost. Pracovat brailem a zvládat další dovednosti, jako je například rozpoznání, zda jsem mrkev či bramboru oloupala dostatečně, zda tepláčky dítěte už zase mají prošoupané koleno, nebo třeba navléknutí niti do jehly pomocí navlékátka a přišití záplaty, to jsou spojité nádoby. Čím lépe jde jedno, tím lépe se daří i další.
S dětmi mám pro schopnost používat brail o důvod navíc. Nechci, aby děti trávily spoustu času s technologiemi, a toho bych dost těžko docílila, kdyby viděly, že je sama používám od rána do večera.
V mém životě není braila nikdy dost. Kdekoli se kolem mne objeví, jako by se svět rozsvítil, a daná věc najednou z té jednotvárné šedi (a často sotva tušeného významu) nabyde pevných tvarů a jasných barev…“
