NEVIDOMÍ A TMAVÉ BRÝLE

Černé brýle bývají vnímány jako typická součást vizáže člověka, který nevidí.

Nevidomému mohou poskytovat ochranu před větvemi nečekaně trčícími do cesty, před nálety hmyzu i před nepříjemnými pohledy. Brýle tak nevidomému mohou dodávat pocit větší jistoty a bezpečí.

Tmavé brýle, zejména při počasí, kdy vidící lidé obvykle sluneční brýle nenosí, ostatním jasně vysílají zprávu, že jejich nositel nevidí. Mohou tedy přispívat ke srozumitelnějšímu průběhu interakcí. Okolí díky nim lépe chápe, proč se nevidomý člověk chová tak, jak se chová, např. proč při přebírání podávaného předmětu natáhne ruku špatným směrem.

BRÝLE – POMŮCKA, NEBO PŘEKÁŽKA?
Některé nevidomé možná překvapí, že sluneční brýle mohou pro vidícího představovat překážku v komunikaci. Brýle, přes které nejsou vidět oči, totiž zakrývají část obličeje – ztratí se tak drobné odstíny výrazu, které v běžném rozhovoru vidícím hodně napovídají, čitelnost mimiky se tím snižuje. Na někoho to zase může působit, jako by se člověk za neprůhlednými brýlemi potřeboval trochu schovat, být tajemný, nebo si držet odstup. A vidící pak zareaguje podobně, je v komunikaci méně otevřený, méně přístupný kontaktu, nechce vyrušovat.

Příklad z praxe:
Člověk v černých brýlích sedící v tramvaji nebo v čekárně u zubaře tak na své okolí může bezděčně působit dokonce až arogantně. Lidé kolem si sice povšimnou bílé hole či vodicího psa, přesto je tento dojem může podvědomě ovlivňovat.

Aniž by si toho byl nevidomý vědom, neprůhledné brýle mohou vytvořit bariéru mezi ním a vidícím světem.

BRÝLE – VOLBA, NEBO POVINNOST?
Mnozí nevidomí mají za to, že nosit tmavé brýle je téměř jejich povinnost, jakýsi projev ohleduplnosti vůči vidícím. Tento pocit často plyne z komentářů, které na adresu svých očí v průběhu života vyslechli, a to obvykle od svých nejbližších. Stačí pár zraňujících poznámek, aby se nevidomý stáhl do bezpečí za neprůhlednými brýlemi.

Příklad z praxe:
Jednoho nevidomého k nošení tmavých brýlí důrazně nasměroval jeho dávný učitel, který své doporučení podal jako formu určitého taktu vůči vidícím. Nevidomý měl své oči skrýt za brýle, aby vidící nebyli vystaveni údajně příliš drastickému pohledu na jeho nevidoucí oči.

Opakovaně se, zejména na našich kurzech k neverbálnímu projevu, setkáváme s tím, že jsou nevidomí překvapení, jak v pohodě bez černých brýlí vypadají. Samozřejmě to nejde aplikovat na každého, pro někoho může být opravdu společensky prospěšnější či praktičtější neprůhledné brýle nosit.

Ty z vás, kteří sluneční brýle nosíte z obavy, že byste bez nich vypadali společensky nepřijatelně, bychom rádi povzbudili, abyste představu o sobě zkusili ještě přezkoumat. Je totiž možné, že si nošením tmavých brýlí bezděčně sociálně škodíte a že byste bez nich působili přístupněji, osobitěji a sympatičtěji. Anebo taky ne.

Vyhlíží vaše nezakryté oči opravdu tak strašlivě, že je lepší je schovávat? Nebo jsou prostě jen jiné, ale nijak děsivě či jinak odpudivě na pohled nepůsobí? A co když nenošením neprůhledných brýlí můžete naopak získat?

Pokud máte zájem, můžete se zamyslet, jestli ve svém okolí nemáte někoho, komu věříte, o kom víte, že vás má rád, že mu na vás záleží. A prostě se ho zeptat, jak to působí, když jste s černými brýlemi a když jste bez nich. A ještě lépe, budete-li mít možnost poslechnout si názor na nošení či nenošení neprůhledných brýlí od více lidí, abyste mohli porovnávat.

Můžete se také obrátit na nás v Rozhledně a my se vám pokusíme – třeba na základě zaslaných fotek, upřímně a s maximálním možným pochopením pro situaci nevidomého člověka – nabídnout další názor do spektra ohlasů, ze kterých si pak vyberete svoje pojetí.

Někteří nevidomí lidé jsou ještě schopní vnímat světlo nebo tu a tam zahlédnout mihnutí nějakého tvaru či barvy. Zdánlivě to jejich každodenní fungování nijak výrazně neovlivňuje, psychologicky je ale i sebenepatrnější vidění, ať už je jakkoli homeopatické, nesmírně významné. Může představovat zásadní pocit spojení s vizuálním světem. Zvažování brýlí výhradně kvůli estetickému účinku pak pochopitelně nedává smysl. Prvořadé je v těchto případech využití (i byť téměř zanedbatelného) vidění na maximum.

Jsou ale i nevidomí, kteří nosit tmavé brýle zkrátka potřebují. Jejich oči jsou přecitlivělé na světlo nebo vítr, náchylné k zánětům při sebemenším průvanu apod. V těchto případech je samozřejmě vždy na prvním místě zdravotní hledisko.

Pro ty z nás, kdo sluneční brýle nosit potřebujeme, je fajn vzít ještě v potaz, že se dá hledat takový tvar a design brýlí, který se bude k našemu obličeji dobře hodit, který mu bude lichotit.

Tyto řádky píšu pro inspiraci, jako podnět, spolu se svými kolegy mám absolutní důvěru, že s těmito úvahami naložíte každý zcela podle svého.

Za tým projektu Rozhledny „I když nevidím, můžu vypadat dobře“ zdraví

Pavla