DĚLNICE V CHRÁNĚNÉ DÍLNĚ, 46 LET, ROK 2022

„Jsem nevidomá od narození, chodila jsem do Školy Jaroslava Ježka, kde jsem se – jako všechny ostatní děti – učila číst a psát brailem. Měla jsem výborné učitele.

Moc ráda čtu knížky v brailu. Někdy knížky taky poslouchám. Nemám ráda umělý hlas, nedělá mi dobře. Je to monotónní a chce se mi u toho spát. Mám radši, když knížky namlouvají herci. Některé herce mám ve velké oblibě a ráda poslouchám hry, kde mluví. V brailu si sepisuju seznam her podle herců – podle něj pak hledám, co chci poslouchat.

Brail je všude možně, naposledy jsme byli třeba v Zahradě smyslů v Olomouci, nebo na různých výstavách. Můžu si tak popisky přečíst sama.

Protože výtah a léky mají popisky v brailu, nemusím nikoho otravovat, aby mi to přečetl.

Brailem mám popsané důležité dokumenty, abych věděla, co je co.

Může se stát, že se mi něco v počítači ztratí, nebo to omylem vymažu. Radši si proto některé věci píšu v brailu na papír. Třeba e-mailové adresy nebo telefony svých známých. Takhle si důležité věci zálohuju. Nebo si zapisuju sny, co se mi zdály.“