PROGRAMÁTOR, 68 LET, ROK 2022

„Absolvoval jsem Konzervatoř Jana Deyla a za přímý užitek braila považuju především brailský notopis. Ačkoli je velmi složitý, pro učitele hudby i výkonné umělce ho vnímám jako zcela nezastupitelný. U jednohlasých nástrojů je možné učit se jen sluchem, u nástrojů, které neobsahují jen jeden hlas, si to ovšem bez braila u nevidomého nedovedu představit. Tedy pokud chci uvažovat o vyšší než hrubě amatérské úrovni.

Bez braila bych si dále nemohl prožít intimitu samostatně čtené poezie, těžko bych si zahrál v hospodě s chlapama mariáš, někde na návštěvě Scrabble, nezaluštil bych si samostatně křížovku ani sudoku. Jsem rád, že mohu využívat brailské označení na krabičkách s léky a nemusím pro jejich rozlišení sáhnout po krkolomnějších postupech, jako skenování, luštění elektronických štítků čtečkou apod. Díky brailu si dokážu vybavit správnou pravopisnou podobu slova. Jsem tak schopný si v představě vybrat, která z možných variant zápisu slova se mi líbí více, obdobně jako to dělají vidící lidé. Správný pravopis mi do podvědomí zafixoval brail.

Za nepřímý užitek čtení rukama považuju to, že se mi tím perfektně vycvičil hmat. Neznám žádnou jinou činnost, kterou by v dnešní době bylo tohle cvičení hmatu nahraditelné. A bez citlivého hmatu si svůj život neumím představit ani trochu. Potřebuju ho např. při přesné práci v dílně, pro lehké dotyky s rozpáleným nádobím, pro přišívání knoflíku a šití vůbec, pro skládání origami, pro vlastnoruční pájení, k prohlížení křehkých věcí, pro přesné střílení z luku, pro zjištění, že miminko má vyrážku, pro pletení, pro škrábání brambor a vykrajování cukroví, pro rozpoznání standardní desky z PSH a ABS, pro zavázání si bot, pro rozpoznání různých vzorů na ponožkách, pro něžné pohlazení hezké holky…

Hmat prostě definuju jako další kanál pro vnímání informací, které ke mně vizuální cestou nepřijdou, i kdybych se třeba postavil na hlavu…“