6. DÍL: NIKOLA

PRŮVODKYNĚ NA NEVIDITELNÉ VÝSTAVĚ, 29 LET, ROK 2022

„Máme doma miminko a s přítelem jsme oba nevidomí. Jsem absolventkou konzervatoře. Během studia jsem využívala brailský notopis, jinak si studium hudby ani neumím představit.

Brail mi ale přišel nezastupitelný ve škole také v předmětech matiky, fyziky, chemie. Důležitá byla možnost kdykoliv sáhnout kamkoliv v dlouhém zápise a mít zároveň pod rukama přehled o celku.

Jsme rádi, když ve výtahu potkáme brailské označení, nebo klidně i reliéfně provedená vizuální čísla.

Oba brailem píšeme na mobilu, je to výborně rychlé, s běžnou klávesnicí na dotykovém mobilu bych si vůbec neporadila. Přítel má rád hmatové plánky, krásně si podle nich dokáže udělat představu o prostoru a opravdu podle nich i chodit. Já tohle nedokážu.

Brail denně používáme v domácnosti: máme označené kořenky, bujóny, suroviny v Ikea dózách, dále například CD či veškeré papíry – značíme je na eurodesky, do nichž je ukládáme, nebo přímo na obálku, ve které dokument přišel. Hrajeme prší nebo žolíky – s kartami označenými brailem.

Vítáme označení léků od výrobce. Pokud označené nejsou, napíšeme sami název na Pražské tabulce. Pichťák máme doma společný, ale tabulku máme každý svou.“

Na doprovodném obrázku se nachází v levé části sympaticky vypadající mladá žena. Má vysoko vyčesaný cop a letní šaty. Nakreslena je velice jednoduše (pomocí čistých čar). V pravé části je prázdná komiksová bublina, do které si může čtenář doplnit výše psaný text. Pod ní je nápis „SERIÁL: BRAILLOVO PÍSMO V ŽIVOTĚ DOSPĚLÝCH NEVIDOMÝCH“.