DOPRAVNÍ INŽENÝR, 47 LET, ROK 2022
„Vystudoval jsem management a ekonomiku v dopravě na ČVUT. Pracuju na Ministerstvu pro místní rozvoj v oblasti bezbariérového užívání staveb.
Brail proto používám 8 hodin denně. Pracuju výhradně s textem na počítači – s brailským řádkem v kombinaci s hlasovým výstupem. Pro mou práci je kombinování těchto dvou výstupů klíčové. Pročítám a připomínkuju dokumenty, které mají třeba až 300 stran. Čtu je po řádcích a díky brailskému výstupu si rychle najedu na místo, které se mi při poslouchání nezdá. Na řádku můžu dobře vnímat strukturu textu, jeho členění na nadpisy a odstavce. Díky takovému členění se v textu lépe orientuju a pomáhá mi to v porozumění. Brailem dobře vidím zkratky, pravopis cizích slov, odborných termínů… Čísla se s řádkem vnímají mnohem snáz, stejně jako všelijaké kódy, kombinace čísel a písmen. Při plynulém poslechu textu se prstem můžu hned zastavit na tom, co mě zajímá do detailu. Brailský řádek je pro mě naprosto zásadní jak při čtení textů, tak při jejich tvorbě.
Když jdu přednášet, jsem rád, když si vzpomenu vzít s sebou hmatové hodinky. Můžu tak sledovat čas, aniž by to bylo pro posluchače rušivé. Při přednášení sleduju průběžně text přednášky – předem vytištěný v brailu. Jindy si nachystám předem poznámky na pichťáku. Pichťák mám v práci i doma, dalších pět jich mám v zásobě.
Seznam nákupu si doma sepíšu v brailu a podle něj pak nakupuju. Označuju si krabičky čajů či kapslového kafe.
Mým velkým zájmem a koníčkem je doprava. Dymo páskou si dooznačuju body na běžné černotiskové mapě, abych se dozvěděl vztahy mezi různými, mně známými místy v prostoru.
Občas si nechám něco předkreslit a vytisknout na fuseru. Mám takto provedené třeba kompletní schéma veškerých tramvajových okruhů v Praze, včetně obratišť a vozoven, dále i všechny tramvajové provozy v republice. Pokud mě zajímá upřesnění některých míst, řeším to dolepením brailských značek. Tímto způsobem si osadím i prázdnější místa ve výše uvedených hmatových pláncích. Jakoby tak zabydlím prostor, kterým určitá tramvajová linka prochází, a získávám tak povědomí o prostorovém kontextu.
Bezpečnostní a přístupové údaje si píšu v brailu na papír. Mám pocit, že jsou tak chráněnější.
Když má žena rodila v Motole a já za ní každý den chodil, hmatově jsem si označil na schodišti jednotlivá patra nemocnice. Značku jsem si nalepil na vnitřní stranu zábradlí. Dneska už jsou naše holky velké slečny…
Podobně na zvonek na paneláku, kde bydlí moji rodiče, jsem si přilepil malé brailské písmenko (kterým začíná naše příjmení).
Na závěr se ještě vrátím do svých mladých let: V pravopisu a gramatice jsem během studia hodně ujel, protože mi můj písemný výstup nikdo nekontroloval – vytvořil jsem si vyloženě svůj vlastní svět. V době střední a vysoké školy jsem se s písemnou podobou češtiny vůbec nesetkával – tehdy počítače ještě dostupné nebyly, ale neměl jsem ani žádné brailské učebnice. Moje gramotnost se začala zlepšovat až s příchodem brailského řádku. Dodnes ale v této oblasti pociťuju silný handicap, cítím se nejistě. Veškeré své písemné výstupy si kontroluju Wordem a leccos si i dohledávám.“
