PŘEKLADATELKA Z NĚMČINY A NIZOZEMŠTINY, 57 LET, ROK 2022

„Do patnácti let jsem byla slabozraká, ve dvanácti letech jsem přešla z běžné ZŠ na Školu pro děti se zbytky zraku v Praze ve Šporkově ulici. Tam mě začali připravovat na úplnou ztrátu zraku. Brail jsem zprvu četla očima, hrozně mě otravoval, měla jsem pocit, že do této nové školy vůbec nepatřím.

Na gymplu jsem se s brailem setkávala víceméně pouze skrze pořizování si svých vlastních poznámek. Jediné dvě knihy v brailu, které jsem tehdy měla, byly kuchařka a učebnice angličtiny pro jazykové školy. Pravopis jsem už ale naštěstí měla dosti zafixovaný, protože jsem toho do těch patnácti hodně načetla očima.

K brailu mě to vrhlo během studia cizích jazyků, úplně mě dostala ta záplava brailských knih v Holandsku: jak krásně byly vypravené, svázané, jak různě vypadaly… To samé s časopisy: byla jsem nadšená z formátu na výšku, že to nebylo jako u nás, kde bylo všechno na jedno brdo – pouze secvaknuté uprostřed dvojlistu sešívačkou.

V Holandsku jsem se dostala ke kapesnímu slovníku v brailu, měl asi 20 svazků. Teprve nedávno jsem ho s těžkým srdcem dala pryč, už ho opravdu díky počítačové technice nevyužiju. Je to ale kus mého života.

Braillovo písmo mi přijde nenahraditelné při učení se cizím jazykům. Brailský řádek je pro mě nepostradatelný zejména při korekturách. Nesžila jsem se s brailem v iPhonu, zato si velice pochvaluju propojení mobilu s brailským řádkem přes Bluetooth: je skvělé, že vidím, co se v mobilu děje.

Miluju brail na čtení poezie – přijde mi naprosto geniální, jak se při čtení na papíru můžu v textu různě vracet. Obětovala bych všechno místo v domě, kdybych takových brailských knih s poezií mohla mít víc. Hmatové mapy a plánky, ty mě těší a občas dost pomůžou.

Občas si na pichťáku napíšu telefonní číslo, zejména když si ho potřebuju zapsat během nějakého telefonátu.

Když jsem vedla Literární klub v Okamžiku, přípravu jsem si vždycky nosila napsanou na papíru v brailu, stačily jen body. Při přednášce pro Jednotu překladatelů a tlumočníků jsem taky vždycky používala poznámky v brailu. Zkoušela jsem také používat poznámky v mobilu, které jsem poslouchala ve sluchátku. Neosvědčilo se mi to ale, přeci jen mě to hodně izolovalo a odtrhávalo od posluchačů, neměla jsem z toho dobrý pocit.

Doma si značím brailem – na pichťáku, Dymo pásce či samolepící fólii – spoustu věcí, například cédéčka, druhy mouky, krabice se sušeným ovocem. A když zavařuju, popisuju si sklenice – včetně letopočtu.

Ovladače na mikrovlnce, ty mám označené kontur pastou. Kamarádka mi nádherně označila cestovní Scrabble a karty, hráváme žolíky nebo pasiáns.

Používám i PenFriend – čtečku hlasových etiket. Jejich recyklovatelnost mě opravdu těší. S anglickým kamarádem jsme PenFriendem označili kořenky, namluvili jsme názvy česky i anglicky, byla to taková – i trochu výuková – legrácka.

Abych poznala, která popelnice je naše, mám ji označenou brailem. A jsem ráda za brail ve výtazích a na zvoncích.

Jsem ráda, když se vyznám ve svých černotiskových knihách. Vkládám do knížky kartičku s brailem, přichytím ji kancelářskou svorkou. Psát na desky knihy brailem či nalepit brailský štítek, to bych považovala za mrzačení knihy…“

DOPRAVNÍ INŽENÝR, 47 LET, ROK 2022

„Vystudoval jsem management a ekonomiku v dopravě na ČVUT. Pracuju na Ministerstvu pro místní rozvoj v oblasti bezbariérového užívání staveb.

Brail proto používám 8 hodin denně. Pracuju výhradně s textem na počítači – s brailským řádkem v kombinaci s hlasovým výstupem. Pro mou práci je kombinování těchto dvou výstupů klíčové. Pročítám a připomínkuju dokumenty, které mají třeba až 300 stran. Čtu je po řádcích a díky brailskému výstupu si rychle najedu na místo, které se mi při poslouchání nezdá. Na řádku můžu dobře vnímat strukturu textu, jeho členění na nadpisy a odstavce. Díky takovému členění se v textu lépe orientuju a pomáhá mi to v porozumění. Brailem dobře vidím zkratky, pravopis cizích slov, odborných termínů… Čísla se s řádkem vnímají mnohem snáz, stejně jako všelijaké kódy, kombinace čísel a písmen. Při plynulém poslechu textu se prstem můžu hned zastavit na tom, co mě zajímá do detailu. Brailský řádek je pro mě naprosto zásadní jak při čtení textů, tak při jejich tvorbě.

Když jdu přednášet, jsem rád, když si vzpomenu vzít s sebou hmatové hodinky. Můžu tak sledovat čas, aniž by to bylo pro posluchače rušivé. Při přednášení sleduju průběžně text přednášky – předem vytištěný v brailu. Jindy si nachystám předem poznámky na pichťáku. Pichťák mám v práci i doma, dalších pět jich mám v zásobě.

Seznam nákupu si doma sepíšu v brailu a podle něj pak nakupuju. Označuju si krabičky čajů či kapslového kafe.

Mým velkým zájmem a koníčkem je doprava. Dymo páskou si dooznačuju body na běžné černotiskové mapě, abych se dozvěděl vztahy mezi různými, mně známými místy v prostoru.

Občas si nechám něco předkreslit a vytisknout na fuseru. Mám takto provedené třeba kompletní schéma veškerých tramvajových okruhů v Praze, včetně obratišť a vozoven, dále i všechny tramvajové provozy v republice. Pokud mě zajímá upřesnění některých míst, řeším to dolepením brailských značek. Tímto způsobem si osadím i prázdnější místa ve výše uvedených hmatových pláncích. Jakoby tak zabydlím prostor, kterým určitá tramvajová linka prochází, a získávám tak povědomí o prostorovém kontextu.

Bezpečnostní a přístupové údaje si píšu v brailu na papír. Mám pocit, že jsou tak chráněnější.

Když má žena rodila v Motole a já za ní každý den chodil, hmatově jsem si označil na schodišti jednotlivá patra nemocnice. Značku jsem si nalepil na vnitřní stranu zábradlí. Dneska už jsou naše holky velké slečny…

Podobně na zvonek na paneláku, kde bydlí moji rodiče, jsem si přilepil malé brailské písmenko (kterým začíná naše příjmení).

Na závěr se ještě vrátím do svých mladých let: V pravopisu a gramatice jsem během studia hodně ujel, protože mi můj písemný výstup nikdo nekontroloval – vytvořil jsem si vyloženě svůj vlastní svět. V době střední a vysoké školy jsem se s písemnou podobou češtiny vůbec nesetkával – tehdy počítače ještě dostupné nebyly, ale neměl jsem ani žádné brailské učebnice. Moje gramotnost se začala zlepšovat až s příchodem brailského řádku. Dodnes ale v této oblasti pociťuju silný handicap, cítím se nejistě. Veškeré své písemné výstupy si kontroluju Wordem a leccos si i dohledávám.“

PRŮVODKYNĚ NA NEVIDITELNÉ VÝSTAVĚ, 29 LET, ROK 2022

„Máme doma miminko a s přítelem jsme oba nevidomí. Jsem absolventkou konzervatoře. Během studia jsem využívala brailský notopis, jinak si studium hudby ani neumím představit.

Brail mi ale přišel nezastupitelný ve škole také v předmětech matiky, fyziky, chemie. Důležitá byla možnost kdykoliv sáhnout kamkoliv v dlouhém zápise a mít zároveň pod rukama přehled o celku.

Jsme rádi, když ve výtahu potkáme brailské označení, nebo klidně i reliéfně provedená vizuální čísla.

Oba brailem píšeme na mobilu, je to výborně rychlé, s běžnou klávesnicí na dotykovém mobilu bych si vůbec neporadila. Přítel má rád hmatové plánky, krásně si podle nich dokáže udělat představu o prostoru a opravdu podle nich i chodit. Já tohle nedokážu.

Brail denně používáme v domácnosti: máme označené kořenky, bujóny, suroviny v Ikea dózách, dále například CD či veškeré papíry – značíme je na eurodesky, do nichž je ukládáme, nebo přímo na obálku, ve které dokument přišel. Hrajeme prší nebo žolíky – s kartami označenými brailem.

Vítáme označení léků od výrobce. Pokud označené nejsou, napíšeme sami název na Pražské tabulce. Pichťák máme doma společný, ale tabulku máme každý svou.“

PROGRAMÁTOR, 68 LET, ROK 2022

„Absolvoval jsem Konzervatoř Jana Deyla a za přímý užitek braila považuju především brailský notopis. Ačkoli je velmi složitý, pro učitele hudby i výkonné umělce ho vnímám jako zcela nezastupitelný. U jednohlasých nástrojů je možné učit se jen sluchem, u nástrojů, které neobsahují jen jeden hlas, si to ovšem bez braila u nevidomého nedovedu představit. Tedy pokud chci uvažovat o vyšší než hrubě amatérské úrovni.

Bez braila bych si dále nemohl prožít intimitu samostatně čtené poezie, těžko bych si zahrál v hospodě s chlapama mariáš, někde na návštěvě Scrabble, nezaluštil bych si samostatně křížovku ani sudoku. Jsem rád, že mohu využívat brailské označení na krabičkách s léky a nemusím pro jejich rozlišení sáhnout po krkolomnějších postupech, jako skenování, luštění elektronických štítků čtečkou apod. Díky brailu si dokážu vybavit správnou pravopisnou podobu slova. Jsem tak schopný si v představě vybrat, která z možných variant zápisu slova se mi líbí více, obdobně jako to dělají vidící lidé. Správný pravopis mi do podvědomí zafixoval brail.

Za nepřímý užitek čtení rukama považuju to, že se mi tím perfektně vycvičil hmat. Neznám žádnou jinou činnost, kterou by v dnešní době bylo tohle cvičení hmatu nahraditelné. A bez citlivého hmatu si svůj život neumím představit ani trochu. Potřebuju ho např. při přesné práci v dílně, pro lehké dotyky s rozpáleným nádobím, pro přišívání knoflíku a šití vůbec, pro skládání origami, pro vlastnoruční pájení, k prohlížení křehkých věcí, pro přesné střílení z luku, pro zjištění, že miminko má vyrážku, pro pletení, pro škrábání brambor a vykrajování cukroví, pro rozpoznání standardní desky z PSH a ABS, pro zavázání si bot, pro rozpoznání různých vzorů na ponožkách, pro něžné pohlazení hezké holky…

Hmat prostě definuju jako další kanál pro vnímání informací, které ke mně vizuální cestou nepřijdou, i kdybych se třeba postavil na hlavu…“

DĚLNICE V CHRÁNĚNÉ DÍLNĚ, 46 LET, ROK 2022

„Jsem nevidomá od narození, chodila jsem do Školy Jaroslava Ježka, kde jsem se – jako všechny ostatní děti – učila číst a psát brailem. Měla jsem výborné učitele.

Moc ráda čtu knížky v brailu. Někdy knížky taky poslouchám. Nemám ráda umělý hlas, nedělá mi dobře. Je to monotónní a chce se mi u toho spát. Mám radši, když knížky namlouvají herci. Některé herce mám ve velké oblibě a ráda poslouchám hry, kde mluví. V brailu si sepisuju seznam her podle herců – podle něj pak hledám, co chci poslouchat.

Brail je všude možně, naposledy jsme byli třeba v Zahradě smyslů v Olomouci, nebo na různých výstavách. Můžu si tak popisky přečíst sama.

Protože výtah a léky mají popisky v brailu, nemusím nikoho otravovat, aby mi to přečetl.

Brailem mám popsané důležité dokumenty, abych věděla, co je co.

Může se stát, že se mi něco v počítači ztratí, nebo to omylem vymažu. Radši si proto některé věci píšu v brailu na papír. Třeba e-mailové adresy nebo telefony svých známých. Takhle si důležité věci zálohuju. Nebo si zapisuju sny, co se mi zdály.“

LEKTOR VÝPOČETNÍ TECHNIKY, 52 LET, ROK 2022

„Jsem muzikant, absolvoval jsem konzervatoř a poté učil v ZUŠ. Teď jsem už dlouho lektorem výpočetní techniky pro nevidomé.

Bez braila si vůbec neumím představit efektivní editaci textu. Brail umožňuje detailní kontrolu, mám ho spojený s pravopisnými návyky: pod prsty je dost divné vidět záměnu i/y apod. Kdybych nepoužíval brail, nikdy bych se asi nedověděl, jak se co píše v cizích jazycích. Neznat třeba pravopis jmen známých politiků, to by mi přišlo hodně divné…

Brail je rozhodně lepší pro celkovou představu o textu. Jsem vizuální typ, potřebuju si i text představit v prostoru, získat přehled o jeho rozčlenění apod. Trochu jsem viděl do osmi let, na ZŠ pro děti se zbytky zraku, která dnes už neexistuje, jsem se v první třídě naučil psát a číst jak běžným způsobem, tak i brailem. Vybavuju si, že v devíti letech už jsem si psal deník v brailu.

Brail je pro mě nezastupitelný při vedení besed a prezentací, kde potřebuju průběžně a nenápadně nahlížet do svých poznámek. Čtení prsty mě nevyrušuje při souběžném mluvení na lidi.

Jsem moc rád za brailské značení krabiček s léky.

Bez braila bych vůbec nemohl pracovat s notami.

No a poezii, tu si mnohem raději přečtu v brailu.

V domě jsem si brailskou značkou označil své patro, abych si ověřil, že jsem správně.

Náramně mi vyhovuje psaní brailem na dotykovém telefonu. Využívám to při psaní e-mailů a delších poznámek, je to vynikající!

Hraju karty označené brailem – s dětmi prší, s dospělými mariáš.

Brail je pro mě důležitý při prohlížení haptických map. Dodnes s nostalgií vzpomínám na hmatové mapy ze základky. Povědomí o evropských státech a rozmístění měst mám zafixované právě a jen z nich.

Ale pro výběr vína používám mobil, s tím bych se neoznačoval, protože víno se u nás stejně dlouho neohřeje…“

PSYCHOTERAPEUTKA, 46 LET, ROK 2022

„Nedám dopustit na náramkové hmatové hodinky. Při terapii by mi nebylo příjemné zjevně sledovat čas, který ale sledovat potřebuju. Dlouhý rukáv hodinky zcela zakrývá, můžu tedy na ně koukat naprosto diskrétně. A s krátkým rukávem to jde nenápadně třeba pod stolem…

Často si na pichťáku pořizuju různé taháky a poznámky. Vlastně si takto připravuju podklady pro všelijaké pracovní schůzky, supervize a telefonáty, do svého papíru pak v průběhu těchto setkání nahlížím. Během telefonátů ráda přecházím po místnosti sem a tam a poznámky si přitom čtu na břiše – je mi to tak velmi pohodlné. Při práci s klientem mám na klíně rozevřený kroužkový blok s poznámkami pořízenými na pražské tabulce a během našeho povídání do nich průběžně nahlížím.

Dříve jsem s sebou všude nosila tabulku s bodátkem a kroužkovým blokem pro zápis krátkých důležitých informací. Psaní na tabulce jsem bohužel musela omezit kvůli potížím s karpály. Tabulku ale nadále velmi ctím a používám ji alespoň na kratičké zápisy. V řadě situací mi je totiž zapisování do mobilu tak nějak společensky nepříjemné. Psaní na tabulce probíhající komunikaci nenarušuje, zatímco mobil v ruce, a ještě k tomu u ucha, abych slyšela, jakou mi dává odezvu, ano.

V noci, když nemůžu spát, si ráda čtu brailem v posteli. Mám uši dost přetížené z celodenního provozu a ze všech těch mluvících zařízení, proto je mi nanejvýš příjemné zůstat při nočním čtení v úplném tichu, nenarušovat ten noční klid.

Ráda si čtu brailem na cestách, poslech vnímám jako rizikový kvůli izolaci od dění kolem – nemusela bych postřehnout, co se děje. Notebook na cestách vnímám jako velmi nešikovný, neohrabaný, těžký, příliš drahý vzhledem k možné újmě…

Pomocí brailského řádku kontroluju pravopis, vynechání mezer apod. Při učení cizích jazyků jsem vždycky tahala po kapsách brailské kartičky se slovíčky. Čtením brailem si fixuju znalost a podobu slov. Už samotným čtením se slovíčka učím.

Někdy se začtu do brailského textu jen pro to potěšení, že najednou vidím ta slova, jak vypadají. Do šestnácti let jsem trochu viděla. Pro mě brail nahrazuje oči, že najednou vidím, jak to vypadá.

Kdybych přišla o brail, je to, jako bych přišla o oči, o tu možnost vidět. Rozhodně si pamatuju lépe ze čtení prsty než z poslechu.

Vzpomínám, jak úžasné bylo, když mi nevidomá kamarádka přenechala své poznámky, které si brailem napsala k postupovým zkouškám. Bylo to asi 150 listů textu. Informace jsem si pamatovala i podle toho, kde na stránce byly, jak byl text odsazený, v blízkosti jaké zvláštní grafické úpravy se ta informace vyskytovala apod. Velmi mi to v učení pomáhalo. Vnímám to jako obdobu toho, jak s textem může pracovat vidící.

V kostele můžu z brailských papírů zpívat, texty si vestoje držím na břiše. Funguje to výborně, lze tak v klidu i listovat.

Brailské popisky na krabičkách s léky jsou pro mě zásadní.

Doma mám v brailu vylepený jízdní řád naší konkrétní linky autobusu. Brailem mám označenou myčku, pračku, krabičky s čaji, koření, různé plechovčičky, zásobníky s čímkoliv, dokumenty, šanony, složky, košilky – mám doma na starosti administrativu. Nestíhám si brailem označovat tolik, kolik bych chtěla, při pěti dětech a náročné práci je to boj s časem. Čím lépe mám ale věci označené, tím jsem soběstačnější.

Hmatové čtení dětem na dobrou noc má pěknou atmosféru – čtu jim při zhasnutém světle.

Vždycky jsem si v brailu ráda dělala poznámky k čemukoli. Například v domácí škole jsem dětem zadávala seznamy, které jsem si sama vyhotovovala v brailu: třeba názvy měst v Africe. Ráda si ty seznamy prohlížím, líbí se mi jejich uspořádání. V počítači, byť s brailským řádkem, to prostě nemá tvar, žádné osobité rysy…

Brailská knížka, ta má tvar, také voní, má desky, svůj design, může to být i prostě krásný předmět, který si s chutí postavím na polici a ráda se ho jen tak dotýkám.“

Ve spolupráci s katedrou zdravotní tělesné výchovy a tělovýchovného lékařství FTVS UK vás za Rozhlednu zveme na

BLIND TENNIS WORKSHOP

Jedná se o adaptaci tenisu pro hráče, kteří vidí jen částečně nebo jsou zcela nevidomí.
Tento v ČR dosud neznámý sport představí úspěšný polský hráč Marian Wywiórski.

• Kdy: 5. 10. 2026, 16:30 – 18:45
• Kde: J. Martího 31, Praha 6 – Veleslavín (FTVS UK)
• Vstup: bezplatný

Počet míst je omezený, přihlášky přes registrační formulář: https://forms.gle/9kLn6x3zmrR9ZeqR6

Je možné se přihlásit i přes níže uvedené kontakty na Rozhlednu.

Teoretická část proběhne v posluchárně P4 ve 2. patře hlavní budovy FTVS UK. Na druhou, praktickou část workshopu, se přesuneme do přetlakové haly vedle budovy fakulty. Lektor Marian se svým kolegou, rovněž tenistou kategorie B2, hru názorně předvedou přímo na indoorovém kurtu. Bude zároveň i možné si blind tenis na místě vyzkoušet.

Zájemci o tuto zkušenost musí mít sportovní obuv s bílou podrážkou. Ti, kteří se chtějí jen přijít podívat a poslechnout si komentář k probíhajícím ukázkám hry, případně lektorovi položit nějakou otázku, mohou být v hale v ponožkách.

Akce proběhne v angličtině s mírnou dopomocí tlumočníka. Bude tak například možné své dotazy na lektora formulovat v češtině, celý výklad se ale z časových důvodů průběžně tlumočit nebude.

Marian Wywiórski, polský reprezentant v blind tenisu a závodník kategorie B2, působí v Akademii Tenisa Niewidomych i Słabowidzących Warszawa (ATNiS). Patří mezi zkušené polské hráče a pravidelně startuje na domácích i mezinárodních soutěžích. V roce 2025 zvítězil v kategorii B2 mužů na celostátním turnaji RAKIETY ATNiS a reprezentoval Polsko také na mezinárodních turnajích. V červnu 2025 startoval například na Lithuania Open Blind Tennis Tournament a v srpnu 2026 na mistrovství světa IBTA v blind tenisu ve Vilniusu.

Více informací k tomuto workshopu u Pavly Kovaříkové
e-mail: info@rozhledna.info
tel.: 608 824 821

Těšíme se na vás!

ROZHLEDNA – poradenské služby pro život s těžkým zrakovým postižením, z. ú.
www.rozhledna.info
www.facebook.com/rozhledna.info

LUBOŠ: PRÁVNÍK A UČITEL HUDBY, 48 LET, ROK 2022

„Vedu celostátní neziskovku, a tak mám mnoho práce na počítači. Při každodenní práci na PC používám brailský řádek, zejména k editaci svého textu – pro doplnění hlasového výstupu. Při práci s anglickým textem pak nutnost řádku stoupá.

Při používání iPhone pracuju s řádkem jen někdy, ale pokud píšu na iPhonu text delší, než řekněme tři slova, používám Braillovo písmo psané na displej telefonu.

Občas si píšu poznámky do vestavěného editoru brailského řádku bez použití počítače.

Učím v ZUŠ a používám brailský notopis. V současnosti ještě převažuje čtení z not vytištěných na papír, nicméně občas pracuju i s notami v digitální podobě – přes brailský řádek.

Brailem mám popsaných řadu věcí, např. běžné noty pro své žáky, složky s osobními dokumenty, turistické mapy, koření, … léky naštěstí užívám jen málokdy, nicméně brail na nich potěší.“

První rozhlední seriál vydávaný na FB stránce Rozhledny na jaře roku 2026.

Rozhledna a Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých oslovila několik nevidomých dospělých s otázkou, jaké místo zaujímá Braillovo písmo v jejich životech a jakým způsobem ho využívají. Odpovědi našich respondentů jsme zpracovali do devíti medailonků (devíti dílů seriálu). Zmíněné texty jsme do této podoby převedli před čtyřmi lety pro konferenci SlaNeCzech 2022, jsou součástí stati s názvem „Braillovo písmo (nejen) jako základ gramotnosti“ (2022) – reflektující poznatky několika výzkumů ohledně Braillova písma. Máme za to, že jejich poselství je nadčasové, a má proto význam se o ně se širší veřejností podělit i dnes.

Seznam jednotlivých dílů (s prokliky do článků):

1. LUBOŠ

2. KATEŘINA

3. ZDENEK

4. MILUŠKA

5. JIŘÍ

6. NIKOLA

7. PETR

8. JIŘINA

9. OLEG

ZÁVĚR: PAVLA

SERIÁLOVÁ LUŠTĚNKA – ZADÁNÍ
SERIÁLOVÁ LUŠTĚNKA – ŘEŠENÍ

Naším seriálem chceme vzdát čest vynálezu Braillova písma, které oslavilo svůj mezinárodní den 4. ledna.

Věříme, že tato osobní sdělení reálně dokládají skutečnost, že Braillovo písmo má nezastupitelné místo v gramotnosti nevidomých. Zdá se být jasné, že asistivní technologie a brail se spolu doplňují, a jejich souběžným používáním nevidomí své možnosti jen rozšiřují. Tyto dva systémy tedy rozhodně nestojí proti sobě, nejsou v konkurenčním postavení. Otázka tedy nezní, zda brail, nebo moderní technika. Je však zcela na místě se ptát, v čem všem nám může brail za souběžného využití moderní techniky jakožto nevidomým lidem život obohatit, zvýšit naši nezávislost, akceschopnost, a tedy i naše začlenění se do běžné společnosti.

Přejeme vám inspirativní čtení.

Vaše Rozhledna